Florbalový obránce Dušan Přívara letos získal s pražským klubem Tatran Omlux Střešovice již třetí mistrovský titul, kterému předcházel tuhý finálový boj s FBC Remedicum Ostrava.
Tatran dokázal v rozhodujícím utkání smazat pětigólové manko a nakonec zvítězit 9:8 v prodloužení.
"Historie florbalu nepamatuje takový obrat," přiznává Přívara. Jen nesmírná vůle může takto ztracený duel otočit. "Hodně si cením toho, že máme takovou morální sílu," prohlašuje 24letý florbalista.
V Tatranu jste odehrál již čtvrtou sezonu, z toho jste se potřetí radoval z mistrovského titulu. Kterého z nich si ceníte nejvíce?
Všechny měly něco do sebe, ale nejvíce si cením asi toho posledního. Takový obrat vlastně ještě historie florbalu nepamatuje.
Vy jste to však dokázali. V rozhodujícím finálovém utkání s Ostravou jste deset minut před koncem prohrávali 3:8, nakonec jste se však radovali z vítězství.
My jsme prohrávali nejen poslední zápas, ale i čtvrtý v Ostravě, který jsme také otočili (ve 38. minutě 2:5, nakonec 6:5 v prodloužení – pozn. red.). Vesměs celou finálovou sérii či spíš celé play-off jsme vše otáčeli. Toho si nejvíce cením, že máme takovou morální sílu.
Co bylo vždy tím motorem, který vás hnal k obratu?
Řekli jsme si nějaké věci a ve třetí třetině jsme zapnuli a díky tomu jsme dokázali obrátit zápas. Všichni jsme věřili, že to zvládneme, včetně trenéra.
Nakonec jste to opravdu dokázali a zvedli jste nad hlavu pohár. Jak probíhají v Tatranu takové mistrovské oslavy?
Oslavy probíhají asi jako všude jinde. Dobrá nálada, nějaký přípitek, ale jinak asi nic velkého. Občas se někde sejdeme a pobavíme se o tom. Teď 18. května máme poslední takovou oficiální oslavu, kde si budeme promítat ten poslední zápas.
Vy jste však s florbalem nezačínal ve Střešovicích, nýbrž na Vysočině. Jak vzpomínáte na své florbalové začátky v jihlavském dresu?
Na začátky vzpomínám velice rád. Měl jsem výborné vedení, byla tam skvělá parta. Myslím si, že za to, kde jsem, můžu poděkovat Robertu Sárovi a celému jihlavskému týmu.
Jak vůbec probíhal váš přestup do Tatranu Střešovice?
Bylo to díky mému kamarádovi Milanu Fridrichovi. V roce 2007 přišly Střešovice na Czech Open na půl roku o obránce, tak se mě zeptali, jestli bych to v Tatranu nechtěl zkusit. Já jsem řekl, že uvidíme. Bral jsem to na lehkou váhu, pouze jsme se o tom bavili. Poté mi volali ke konci srpna, jestli s nimi nepojedu do Švýcarska na takové testy, zda obstojím, nebo ne. Po testech jsem se rozhodl a vedení schválilo, že by mě chtělo.
Vy kromě mužského máte také zkušenosti s ženským florbalem, jelikož jste byl trenérem jihlavských hráček. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi mužským a ženským florbalem?
Určitě rychlost, tvrdost a technika u některých hráček, ale jsou i výjimky. Viz třeba švédské hráčky, které mají střelu jako někteří muži. Vrcholový ženský florbal ve Švédsku se dá srovnat i s nějakou nižší mužskou ligou u nás.
Nicméně letos již na trénování nebudete mít čas kvůli velké vytíženosti v Tatranu. Bude vám tato pozice scházet?
Scházet mi to bude. Trénování mě baví a určitě bych dál rád předával nějaké zkušenosti buď malým hráčům, nebo v nějaké ženské kategorii. Proto se budu chtít dál nějak angažovat. Jen nevím, jestli v Jihlavě, nebo ve Střešovicích.
Teď už odbočme od florbalu… Když jste byl ještě v Jihlavě, pracoval jste jako kuchař. Jste jím i vyučený?
Ano. Vyučil jsem se kuchařem a poté jsem si dodělal hotelovou školu v Havlíčkově Brodě.
A poté jste v oboru začal pracovat. Kde jste vařil?
V penzionu Mahler Na Hradbách.
Stále si doma rád občas něco, jak se říká, ukuchtíte?
Vařím velice rád, baví mě to. Jednou bych se k tomu chtěl vrátit a snad si otevřít i restauraci.
Jakou máte nyní práci v Praze? Předpokládám, že se florbalem neživíte...
Florbal je amatérským sportem, my vůbec nedostáváme peníze. Akorát třeba když vyhrajeme mistrovský titul, máme vypsané nějaké odměny. To každý hráč dostane asi tři tisíce. Jinak všichni normálně chodíme do práce. Já dělám v České průmyslové zdravotní pojišťovně.
