Jak jste si užíval triumf na Omloop Het Niuwsblad?
V sobotu po závodě ani nebylo moc času na nějakou velkou oslavu, jen jsme si ťukli sklenkou šampaňského. Uteklo to hrozně rychle a v neděli už jsem zase závodil na Kuurne - Brusel - Kuurne. Ale i tak jsem si opravdu moc užil všechny ty gratulace a pocit, že mi tolik lidí vítězství přálo.
Zvlášť když jste na takovou vítěznou kostkovou klasiku čekal od roku 2012, že?
Dá se to tak říci. Čekal jsem dlouho a věřil, že se mi jednou vyhrát povede. Jsem rád, že se mi povedl právě Omloop, protože ten patří k mým nejoblíbenějším klasikám. A navíc hned na začátku sezony. Vlastně mám teď včetně Algarve za sebou sedm závodních dní a z nich už dvě vítězství, což je úplně super. Předtím jsem 20 měsíců nevyhrál ani závod a najednou během jednoho týdne dva. Čímž se můj pocit štěstí a radosti ještě umocňuje.
Saturday was a historic day at Omloop Het Nieuwsblad, with @zdenekstybar becoming the first Czech rider victorious in a cobbled Classic. Photo: @GettySport https://t.co/mqoTfJgg5E
Předchozí výhra v Algarve byla důležitá i proto, že jste sportovním ředitelům Quick-Stepu dokázal, že pokud zůstanete z týmu vpředu sám, mohou na vás vsadit? Že v sobě máte dostatek síly, abyste takovou situaci ustál?
Jo, myslím si, že výsledek z Algarve mi během Omloopu určitě pomohl. I loni jsem na tom byl dobře, ale těsně před cílem Omloopu tehdy naši skupinu dojeli. Ani letos nebyla ta druhá skupina za námi moc daleko, ale z týmu mi věřili víc a posledních 20 kilometrů mi říkali, že se jede na mě, i když jsou další tři naši kluci ve druhé skupině.
Před sezonou jste prohlásil, že letos chcete ještě pozorněji volit chvíle, kdy zaútočíte. Když se 55 kilometrů před cílem tvořil únik 17členné skupiny, pomyslel jste si: Tohle může být klíčová chvíle?
Ještě předtím, zhruba 90 kilometrů do cíle, jsem už byl v úniku taky, protože v tu chvíli jsem byl vepředu jediný z týmu. Foukalo tentokrát úplně jinak než loni, kdy jsme měli protivítr, zatímco letos jsme jeli po větru, což bylo pro vývoj závodu obrovský rozdíl. Proto jsem se v jeho druhé polovině snažil být extrémně pozorný a na každou větší skupinu jsem musel reagovat. Na Molenbergu se závod otevřel a od té doby jsem už byl jen vepředu. Skupina se neustále proceďovala, až nás tam zbylo pět.
Olympijský vítěz Greg Van Avermaet si vás na posledních dvou kopcích, Muuru a Bosbergu, dvakrát prověřil. Povzbudilo vás, že se při jeho nástupech pokaždé držíte za ním?
To ano. Ale abych řekl pravdu, původně jsem měl v úmyslu, že na Bosbergu sám zkusím nastoupit. Když jsem sledoval, že Greg tam něco zkouší, řekl jsem si: Kdyby začal hasnout, zkusím ujet sám. Jenže na druhou stranu bylo odtud stále ještě 13 kilometrů do cíle. Nakonec jsem usoudil: Na nástup je ještě daleko, skupina za mnou by spolupracovala a asi by mě dojeli.
S van Avermaetem jste v minulosti prohrál ve spurtu o vítězství na Paříž - Roubaix. Neříkal jste si, že není nejlepším nápadem přivézt si ho až do spurtu?
Nikdy nevíte, co se stane. Neříkám, že jsem si na spurt s Gregem kdovíjak věřil, ale určitě bych to s ním zkusil. Papírově má sice lepší spurt než já, jenže na Omloopu je koncovka technicky obtížná. A ke konci takhle těžkého závodu často papírové předpoklady neplatí.
DOJEZD PAŘÍŽ-ROUBAIX 2017. Zdeněk Štybar (vpravo) ve spurtu těsně prohrává s Gregem van Avermaetem. Tentokrát platily na Omloopu jiné pořádky.
Nakonec bylo vše jinak. Na spurt nedošlo, rozhodl jste se k sólovému útoku 2500 metrů před cílem. Když si nyní zpětně promítáte závěr závodu, říkáte si: Líp už jsem to ani udělat nemohl?
Myslím, že opravdu nemohl. Moc mi pomohlo, že jsem se v podobné situaci ocitl už loni. Tim Wellens přestal v naší skupině v posledních kilometrech střídat, bylo mi jasné, že bude chtít nastoupit. Napadlo mě, že to zkusí v momentě, kde dopravní ostrůvek rozděluje silnici. A přesně to se také stalo. Když jsem viděl, že Greg a Lucenko jdou hned po něm, řekl jsem si: Až ho sjedou a sednou si, bude to dobrý moment, abych zkusil ujet já. Loni tu podobným stylem vyhrál Valgren. Tak jsem do toho šel. Věděl jsem, že mezi druhým a prvním kilometrem pojedeme proti větru, ovšem to může být v takovém závěru i výhoda, protože skupina pak někdy hůř spolupracuje.
Zkuste popsat emoce v cíli. Co vám táhlo hlavou?
Vychutnával jsem si ten moment. Ještě jsem se dvakrát otočil dozadu, protože jsem opravdu nemohl uvěřit. Užíval jsem si každou vteřinu aplausu od fanoušků, než abych na něco konkrétního myslel.
ŠTĚSTÍ. Zdeněk Štybar projíždí jako první cílem klasiky Omloop Het Nieuwsblad.
Při rozhovoru, který nám poskytl na lednovém kempu v Calpe váš šéf Patrick Lefévere, vás popichoval: Štybar letos musí dokázat, že je hvězda. Hned zkraje sezony jste mu toho ukázal docela dost, nemyslíte?
No, já si myslím, že ode mě asi čeká ještě něco víc. Ale jsem rád, že jsem sezonu takhle odstartoval. Všechno, co teď přijde, bude plus. Každopádně se mi hned závodí líp než loni, kdy jsem pořád jen čekal na vítězství. Ukázal jsem, že mohu vyhrávat, a to by mi mělo pomoci do dalších závodů.
Svým způsobem to bude částečně i nepříjemná pozice, protože na dalších klasikách budou soupeři ještě bedlivěji sledovat, co vymýšlíte.
Asi jo. Ačkoliv už loni, když jsem oblékal český mistrovský dres, mi připadalo, že kdykoliv jsem zkusil odjet, vždycky se za mnou někdo zvednul, ale nikdo se mnou nechtěl jet a spolupracovat dál. To se asi nezmění.
Jak se vám v neděli jelo Kuurne - Brusel - Kuurne. Byl to pro vás jakýsi závod na vyjetí po Omloopu? S čistou hlavou?
Celkem ano. Jsem rád, že jsem Kuurne jel, šlo pro mě o super trénink před Strade Bianche. První dvě hodiny pršelo a dost foukalo, nebyl to úplně jednoduchý závod. A dost se závodilo, obzvlášť v tom větru. Ale odrežírovali jsme to jako tým zase super. Aniž bychom měli nějakou vyloženou taktiku, povedlo se nám s Bobem Jungelsem zase vyhrát.
Strade Bianche je váš zaslíbený závod. V roce 2015 jste tu vyhrál, v následující sezoně dojel druhý, pak čtvrtý a sedmý. Loni jste si mi posteskl, že jste na Strade pořád v Top 10, ale výsledky jdou postupně shora dolů. Letos nejspíš míníte změnit směr.
To bych moc rád. Forma je dobrá, chci toho využít.
S kým byste se měl podělit o roli lídra Quick-Stepu tentokrát?
S Julianem Alaphilippem. Tentokrát asi budeme jen dva lídři.
Povězte, co máte na Strade Bianche tak rád?
Atmosféru i scenérie. Trochu mi připomíná cyklokros. Díval jsem se na předpověď, má být slunečno, 17 stupňů. Což by byla paráda, kdyby počasí takhle vyšlo.
This is a unique race! #StradeBianche #NamedSport https://t.co/zK01xG2As8
Takže loňské bahno a déšť vám ani coby bývalému cyklokrosaři chybět nebudou?
Myslím, že ne. Strade jsou podle mě dokonce o něco těžší, když se jedou na suchu, protože potom je závod i víc technický, než když jsme ho absolvovali na mokru. Loni jsem si myslel, že kvůli dešti bude Strade mnohem obtížnější, ale jak se tam vyjely stopy, bylo vlastně jednodušší.
