„Jak jsou teď mlhy, tak si to v lese na horském kole užiju,“ vypráví 24letý Vakoč. „Jedu a kolem sebe mám akorát stromy bez listí a mlhu. Kdybych měl v tomhle období šlapat tři hodiny na silnici, asi bych se hodně trápil. Ale v lese si řeknu, že nepojedu tři hodiny, ale klidně i čtyři. Na horském kole je to i v takovém mlhavém počasí paráda.“
Při vyhlášení nejlepších českých cyklistů v Praze získal absolutní korunu podle očekávání stříbrný olympijský medailista Jaroslav Kulhavý. Ale Petr Vakoč byl vyhlášen nejlepším silničářem.
Pěkná tečka za povedenou sezonou?
No přímo nádherná. Je to pocta - a také motivace, abych v příštích letech vyhrál anketu i celkově.
Jste z letošního vítězství mezi silničáři i trochu překvapený? Přece jen, byl to také rok, ve kterém se Roman Kreuziger prosadil do první desítky na Tour.
Určitě, pořadí nebylo jasné. Jsem výsledkem mile překvapený.
Pokud se za celou sezonou ohlédnete, nejlepší byla ve vašem podání její první fáze, že?
Určitě, ta mi vyšla skvěle. A Tour potom byla ohromnou zkušeností a splněným snem. V závěru sezony mi pak chybělo i trochu štěstí, aby se povedly další výsledky. Skončil jsem těsně druhý na Grand prix Valonska, načež jsem se v Kanadě pádem připravil o dobrý výsledek a na mistrovství Evropy dojel jen pár centimetrů od medaile. Ale celkově ta sezona byla výborná.
LETOŠNÍ TŘI TRIUMFY. Nejprve ve dvou francouzských jednorázovkách a potom i na Brabantském šípu.
Nejkrásnějším zážitkem se stalo vítězství na Brabantském šípu?
Asi jo.
Petr Vakoč v sezoně 20161. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6. místo 9. místo Grand Tour: Olympijské hry: CELKEM: |
Obětoval jste předtím úspěchům hodně, včetně stěhování z Prahy do Girony a tréninků ve Španělsku. Co ještě můžete nyní udělat, abyste vygradoval výkonnost?
Základ bude podobný, i s bydlením ve Španělsku. Ale ještě víc jsem se nyní zaměřil na trénink mimo kolo, na mentální přípravu, stravu, posilování. Snažím se domlouvat se v tomto směru s co nejlepšími lidmi.
Tedy i s psychology?
Ano, už rok pracuji s Marianem Jelínkem, který je na mentální přípravu asi tím nejlepším u nás. Moc mi to pomáhá.
Co taková spolupráce obnáší?
Když jsem zrovna v Čechách, tak se zhruba jednou za měsíc vidíme. Občas si i zavoláme, nebo si napíšeme před závodem a po něm mail. Pracujeme hodně na mém vnitřním nastavení a pohodě, abych šel do závodů dravý. Hodně se teď zaměřuju na hlavu, protože ta hodně rozhoduje.
A projevuje se to? V čem vám zatím Marian Jelínek nejvíc pomohl?
V sebedůvěře. V tom, jak k závodům přistupuju. Byl jsem zvyklý rozehřát se před nimi fyzicky, ale donedávna jsem vůbec nevěnoval pozornosti mentální přípravě, abych se dostal do myšlenek, že si před startem víc věřím. Navíc i při tréninku teď pracuju na tom, abych byl co nejvíc soustředěný a vytěžil z něj maximum.
Byl jste po letošní sezoně hodně rozbitý?
Letos jo, posledních čtrnáct dní od mistrovství Evropy už jsem se necítil nejlíp a bojoval jsem i s nachlazením. Závěr sezony byl proto hodně obtížný, což byl také důvod, proč jsem neodletěl na mistrovství světa. Už toho bylo opravdu hodně a tělo mi dávalo najevo, že potřebuje odpočinek.
Opět jste se potom na podzim uchýlil do lázní?
Tentokrát ne, místo toho jsem odjel na dovolenou k moři na Kubu, kterou jsem pojal hodně relaxačně.
Čím si po sezoně nejvíce odpočinete?
Právě cestováním. Hlavně mentálně. Letošní Kuba byl pro mě úžasný zážitek, je tam hrozně uvolněná atmosféra a lidé jsou příjemní.
Jaký nyní máte cestovatelský sen?
Chtěl bych se podívat do Asie, do zemí typu Thajsko, Vietnam, Filipíny.
Na podzim jste na kritériích poznával Japonsko. Jak se vám líbilo?
To bylo skvělé. Byl jsem tam i s kamarádem z Japonska a díky němu byl ten zážitek úplně jiný. Měli jsme mnohem větší vstup do jejich kultury. Japonci nejsou moc otevření, jsou naopak spíš stydliví, ale pokud tam máte kamaráda, dokáží se otevřít. Chutnalo mi jejich jídlo, viděl jsem také neskutečné chrámy a svatyně. A hodně se mi líbí, jak i při těch kvantech lidí, která tam jsou, funguje doprava a jak je všude neskutečně čisto.
Přibral jste na podzim?
Na Kubě ani ne, tam toho jídla není až tolik. Lidi na Kubě nestrádají, ale jedli jsme vyloženě zdravě, každý den ke snídani vajíčka a ovoce, potom nějakou rybu a tak. Vrátil jsem se o kilo lehčí, než jsem odjel. Zato v Japonsku jsem se ládoval suši a tři kila jsem nabral.
DVA VELKÉ DEBUTY ROKU 2016. Vakoč je absolvoval na Tour a na olympijských hrách.
Příští sezonu znovu zahájíte v lednu v Austrálii?
Ano, pojedu Tour Down Under a navíc i nový worldtourový závod Cadela Evanse.
Stejně jako před rokem tam poletíte coby lídr týmu?
Bude to tak. Minimálně tam mám vyhlédnutou jednu etapu. A uvidíme, jak to půjde v celkovém pořadí. I na Cadel Evans Race se hodně těším, měl by mi sedět.
Co by mělo po Austrálii následovat?
Podobný program jako letos. Nejedeme však nejedeme bohužel francouzské jednorázovky, kde jsem letos vyhrál, místo nich by mělo být něco jiného. Potom Strade Bianchi, nejspíš Tirreno a další závody směrem k ardenským klasikám, které budou opět jedním z mých vrcholů.
A co podniky Grand Tour?
Zase bych rád jel Tour, ale je těžké se do našeho týmu dostat. Uvidíme, jak bude nakonec tým poskládaný. Mým velkým cílem je i mistrovství světa v Norsku, které se mi profilem na papíře hodně zamlouvá.
Dostat volnou ruku na Tour bude ve stáji Quickstep také v příštím roce velmi obtížné. Na Giru byste měl asi větší šanci, ne?
Asi jo, jenže Giro je pro mě složitější skloubit s ardenskými klasikami. V minulých letech jsem býval koncem dubna už úplně mrtvej, potřeboval jsem na chvíli oraz a pak zase budovat kondici směrem k dalším závodům. Když jsem jel před rokem a půl své první Giro, nebylo to ideální. Třeba by to teď už bylo jiné, mám toho víc za sebou a mé tělo by mohlo být na velkou zátěž lépe připravené. Přesto si myslím, že Ardeny a Giro není ideální kombinace.
Do vašeho týmu přestoupil Philippe Gilbert. Nemůže to poněkud znesnadnit vaši pozici v Ardenách?
Složitější to bude v tom, že tam budeme mít hodně lídrů. Třeba na Amstel je vyloženě expertem. Je možné, že letos mi to pozici skutečně znesnadní, ale zase z toho mohu těžit v dalších letech. Beru to spíš pozitivně. Gilbert je jedním z mých dětských idolů, společně s Tomem Boonenem jsou to moji nejoblíbenější závodníci. Je úžasné, že mám to štěstí být s nimi v jednom týmu.
Opět si chcete na některém ardenském závodě říci o pozici lídra, tak jako letos před Brabantským šípem?
Určitě opět na něm a zároveň také na Amstelu. Tam jsem byl letos jedním ze dvou lídrů s Alaphilippem, i když ve finále jsem skončil tím, že jsem Alaphilippovi pomáhal. Já měl tehdy zkusit ujet v kopci, což se mi nepovedlo, takže jsem byl potom v závěru v pomocné roli. Myslím, že letos bude situace obdobná. Hlavně doufám, že sezonu zahájím v podobném duchu jako loni a pak o mé roli nebude pochyb.
Smlouva v týmu vám v příští sezoně skončí. Budete uvažovat o přestupu?
Asi bych chtěl zůstat. Líbí se mi v týmu, máme super atmosféru, buduju si tu pozici a nevidím důvod něco měnit.
