Jak byste popsal vaši radost z prvního českého titulu?
Je ohromná. Fakt ohromná. Nemohu tomu uvěřit a jsem za něj hrozně rád. Věděl jsem, že mám dnes šanci i vyhrát, ale během závodu jsem moc nedoufal a až do posledních 200 metrů jsem nevěřil, že se mi to opravdu povede. Posledních 20 metrů před páskou to pak už byla naprostá euforie.
Už předtím jste patřil k nejaktivnějším mužům z pelotonu.
Dvacet kilometrů před cílem jsem se rozhodl jet sám, protože spolupráce v naší skupině nebyla ideální. Odjel se mnou Peťo Sagan a později se k nám ještě připojil Leo König. Pak jsme se roztrhali na dalším kopci. Nastoupil a ujel Sagan, já si hlídal Königa a přemýšlel jsem hlavně o českém titulu. Do závěrečného stoupání jsem si věřil, že budu ve spurtu rychlejší než on. Počkal jsem na závěrečných 500 metrů, nastoupil jsem Königovi a i když jsem měl před ním malý náskok, tak to vyšlo.
Deštivé počasí, které celý závod provázelo, vám nevadilo?
Ne ne, na déšť jsem zvyklý.
Byly to dva týdny jako sen? Nejprve přišel bronz v silné konkurenci na Evropských hrách v Baku, potom podpis smlouvy v Etixxu na další dva roky a nyní titul českého šampiona.
Jo, je to celé perfektní. To jaro už bylo hodně dlouhé, dost jsem v týmu pomáhal jiným a neměl žádné vlastní výsledky. Ale každý rok jsou červen a červenec mé dobré měsíce, kdy se tak nějak dostávám do formy. Těší mě, že stejně jako loni se mi povedlo zajet skvěle na mistráku a že jsem ten titul za Štybyho převzal.
Obhájce titulu a váš týmový kolega Zdeněk Štybar na startu chyběl. Dostal jste od něj nějaké pokyny?
Štyby byl u porodu, byl tím dost zaměstnaný. Ale už před několika týdny jsme se spolu bavili, že nejspíš kvůli porodu na mistrák nepřijede a že proto musím dres českého mistra udržet v týmu já. Takže už mi ten pokyn vlastně dal dříve.
Co vás nyní v sezoně čeká dál?
Teď budu mít měsíční závodní pauzu. Chvíli si orazím a odjedu s částí týmu na soustředění v Livignu. Dalšími závody by pak měly být Kolem Polska a Czech Cycling Tour.
