Ještě dobře naladěný Vincenzo Nibali.

Ještě dobře naladěný Vincenzo Nibali. | foto: LaPresse - D'Alberto / Ferrari / Paolone / Alpozzi

Před vjezdem do hor. Nibali se pustil do Rogliče: Jako jediný se schovával

  • 23
Dny plné hromadných dojezdů, kopcovitých etap a časovek pominul. Italské Giro d´Italia vyráží definitivně do hor. Následující tři horské etapy napoví, jak na tom favorité na celkové pořadí opravdu jsou. „Už se na to těším,“ říká Simon Yates.

Čtvrteční etapa do Pinerola byla jakýmsi předkrmem.

Obsahovala sice devítikilometrové stoupání první kategorie na Montoso, jenže třicet kilometrů před cílem.

Bylo zřejmé, že půjde o ideální šanci na velký únik, což se taky potvrdilo.

A toho k mistrovskému taktickému tahu využili v UAE Emirates - týmu dosavadního lídra závodu Valeria Contiho.

Na Giru už jedou jen v šesti a už před etapou bylo jasné, že pokud opravdu početný únik odjede, nemají šanci udržet ho nablízku. Ztráta růžového dresu byla velmi pravděpodobná.

Jak z toho ven?

Nejlíp tak, aby sami měli v úniku svého cyklistu, který by v celkovém pořadí neztrácel tak moc.

A tak do něj vyslali Jana Polance, který zaostával jen o pět a půl minuty.

Slovinec už na Giru v minulosti (2015 a 2017) vyhrál dvě horské etapy, před dvěma lety dokonce dojel jedenáctý celkově.

Jakmile se sklon silnice zvedne, bývá silný, což potvrdil i ve čtvrtek.

Při stoupání na Montoso se držel s nejlepšími a když si únik vypracoval až patnáctiminutový náskok, bylo jasné, že on se převlékne do růžové.

DO RŮŽOVÉ. Jan Polanc se po dvanácté etapě dostal do čela Gira d´Italia.

Že v ní vystřídá týmového kolegu Contiho.

„Měli jsme štěstí, že jsme mohli hrát těmito kartami, ale za ten dres jsem šťastný. Myslel jsem i na vítězství v etapě, ale abych měl šanci obléknout růžovou, musel jsem se o to více podílet na tempu,“ popisoval Polanc.

Na souboj o výhru v etapě už mu tak nezbyly síly.

Ty bude potřebovat hlavně v následujících dnech. Giro momentálně vede o 4:07 minuty před Primožem Rogličem a růžový dres by rád udržel až do druhého volného dne v pondělí.

Osamocený Roglič

I ve skupině favoritů se ve čtvrtek děly věci.

Konečně se rozsvítily ohňostroje útoků velkých jmen.

Nejvíc byli vidět Miguel Ángel López s Mikelem Landou, kteří spolu odjeli zbytku favoritů při výšlapu na Montoso a na Rogliče, Nibaliho, Yatese a spol. získali k dobru půlminutu.

„Ten útok nebyl v plánu, ale musím se pokoušet získat čas, kdekoliv to půjde,“ říkal Landa, který ale dál na Rogliče ztrácí čtyři a půl minuty. „Půlminuta k dobru není moc, stále jsem hodně vzadu. Ale je před námi ještě hodně horských etap, tak uvidíme, jak to půjde.“

I za nimi se snažili na první opravdové hoře tohoto Gira poodjet Vincenzo Nibali nebo Simon Yates.

Žádný náskok si ale nevypracovali.

Přesto úvodní horský den mnoho napověděl.

V prořídlé skupině favoritů mohl Yates využít pomoci Estebana Chavese i Lukase Hamiltona. Své lidi tam měla také Astana, Movistar, Bora-hansgrohe a Bahrain-Merida.

Jen jeden muž tam zůstal úplně osamocen.

Primož Roglič.

„Bylo to první opravdové stoupání. Necítil jsem se nijak skvěle, ale nakonec to šlo. Stačilo to na to, abych se udržel s dalšími kluky,“ vykládal.

„Nakonec to šlo“ v tuto chvíli Slovinci stačilo.

Ale nemusí to stačit příště.

Nejen že k sobě neměl nikoho ve skupině favoritů, neměl žádného svého týmového kolegu ani v úniku. Na posledních 40 kilometrů byl úplně sám.

Proto se často schovával na konci skupiny, ani jednou se nepodílel na jejím tempu. „Ale nemyslím, že by to byl kdovíjaký problém. Mí týmoví kolegové si vedou dobře. Zítra je nový den a uvidíme, jak to půjde,“ říká.

Díky dvěma časovkám má Roglič (Polance nepočítaje) na největší konkurenty pohodlný náskok. Proto se pochopitelně nepotřebuje podílet na tempu skupiny favoritů.

Ten názor ale nesdílí Vincenzo Nibali.

„Celou dobu se neustále pohyboval vzadu. Z jeho strany to byla hodně pasivní jízda. Všichni lídři jiných stájí se podíleli na tempu, on jediný ne. Já jsem tahal tempo, Yates tahal tempo i přesto, že měl ve skupině dva týmové kolegy, jen Roglič ne. Jasně, může to dělat, protože před námi o dost vede, možná je to taktické rozhodnutí, ale možná on takhle prostě závodí, nevím,“ rýpnul si do něj Nibali.

Slovinci momentálně stačí jen následovat své konkurenty. Pokaždé dojet do cíle s nimi. Možná to není nejkrásnější styl závodění, ale rozhodně je v jeho pozici nejefektivnější.

„Pro mě je nejdůležitější dovézt dres do cíle ve Veroně,“ opakuje. „Necítil jsem se tak dobře, abych sám útočil a odjížděl. Nakonec to pro mě byl dobrý den.“

Dobrý? Jistě. Jenže odkryl i jedno velké ALE...

Když už úvodní horská zkouška, ke všemu ne tak náročná, odhalila, že brnění Rogliče má tolik trhlin, co přijde příště?

Po odstoupení Laurense De Pluse musí Slovinec spoléhat na mladou letku Sepa Kusse, Koena Bouwmana a Antwana Tolhoeka.

A to mu na klidu nepřidá.

Už se nemá kam schovat

Zvlášť, když nyní následují tři velmi těžké dny.

Tři dny v opravdových horách.

V pátek je na menu na programu jedno stoupání druhé kategorie a dvě stoupání první kategorie - včetně cílového výšlapu k jezeru Serrú do výšky 2 247 metrů.

Oficiální údaje organizátorů uvádějí 20 kilometrů do kopce s průměrným sklonem 5,9 procenta.

Je to neznámé teritorium pro většinu cyklistů na letošním Giru.

„A taky úplně jiný dojezd než včera. Roglič už se nebude moct schovávat,“ těší se Nibali. „Ale celý víkend bude náročný a já se na něj těším, stejně jako na třetí týden. V něm bude rozhodovat to, jak kdo zregeneruje. A já regeneruju dobře.“

Podle předpovědi počasí by na vrcholu Serrú mohlo pršet a možná i sněžit.

„I na to si musíme dát pozor,“ připouští Rafal Majka.

„A my něco zase musíme vyzkoušet, stejně jako v pátek,“ říká Jan Hirt, jeden z důležitých pomocníků do hor Miguela Ángela Lópeze. „Rozdíly mezi největšími favority jsou velké. Když to nezkusíme my, udělá to Mitchelton nebo někdo jiný. Nejsme jediní, kdo potřebuje získat čas.“

Když to nevyjde v pátek, může to vyjít v sobotu nebo v neděli.

To je nejprve na programu jen 131kilometrová výbušná etapa s pěti kategorizovanými stoupáními. No a nedělní 232 kilometrů dlouhá štreka kopíruje finále monumentální klasiky Kolem Lombardie.

I tady se můžou dít věci.