"Není proč být zklamaný," odfrkoval Kulhavý. "Je to hlavně exhibice, pro diváky, a ti si to snad užili."
A vy jste si závod dokázal užít?
První půlka byla taková horší, ale ve druhé už jsem se rozjížděl. Pak už nebyl problém.
Celý závod jste si jako vedoucí skupina pohlídali, ne?
Přesně tak, nakonec se to tak nějak vyselektovalo. Zůstali jsme tři, což bylo ideální, akorát ten konec přinesl trochu chaosu. Když jsem si vypočítal dvě nebo tři kola do cíle, najednou už zvonili do posledního kola. To mi trochu nevyšlo, byl jsem překvapený, ale myslím si, že by se na výsledku nic nezměnilo.
Nejdřív jste se pokusil odpoutat na Jánském vršku, proč to nevyšlo?
To byl první nástup. A pak jsem čekal, co se bude dít. Zkusil jsem druhý, ale tam už šel Burry trochu přede mne a byl o kousek lepší.
Dával jste mu před startem rady?
Ani ne, akorát, že to bude klouzat, když sprchne. Což se naštěstí nestalo, jinak by to bylo fakt nebezpečné.
Dokázal byste přesvědčit fanoušky, že takový závod není šílenství?
Dělají to hlavně schody. Člověk si po nich moc neodpočine, hned se zase jede nahoru, je to strašně rychlé. Člověku to přijde jako na kolotoči, nahoru, dolů a fakt si není schopný skoro nikde odpočinout.
