Pět cyklistických Monumentů je každoročně v kalendáři.
Dva po kostkách – Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Dva kopcovité – Lutych-Bastogne-Lutych a Kolem Lombardie.
A pak je tady jeden, který je úplně jiný.
Rovinatý a nejdelší závod v kalendáři. Ne, Milán-San Remo nemusí být zároveň tím nejtěžším cyklistickým Monumentem a často jím také není. Na druhou stranu, je absolutně nevypočitatelným.
What a nice landscape! #MSR pic.twitter.com/o38JoqAdZc
— Milano Sanremo (@Milano_Sanremo) 29. listopadu 2018
A to i přesto, že se o vítězi rozhoduje paradoxně až během posledních pěti minut závodu.
Pohled do historie napoví, že za posledních dvacet let se vítězný únik zrodil nejdál 7,3 kilometrů před cílem.
To tady v roce 2012 zaútočil Vincenzo Nibali, ke kterému se přidal pozdější vítěz Simon Gerrans.
V dalších ročnících se rozhodovalo až v pozdější fázi závodu a velmi často docházelo ke spurtu menší skupiny.
Posledních deset ročníků?
Pětkrát se o vítězi rozhodovalo ve skupině 25–34 jezdců.
Dvakrát se rozhodovalo ve skupině sedmi lidí.
Dvakrát ve skupině tří cyklistů.
A pouze jednou za poslední dekádu projel cyklista cílem po pasáži via Roma osamocen. Bylo to loni, když na útok Vincenza Nibaliho nikdo nereagoval.
Spousta lidí si možná řekne, proč Milán-San Remo vlastně sledovat. Stačí se podívat na posledních pár kilometrů. Ale nikdy nevíte…
Úplně poprvé se na tuto předlouhou pouť vydali závodníci v roce 1907, kdy se 11 hodin trápili v sedle. Z triumfu se radoval Lucien Petit-Breton, který o pár měsíců později kraloval i Tour de France.
Cyklisté na nezpevněných silnicích prvního ročníku závodu Milán - San Remo v roce 1907.
Letos to bude už po sto desáté. Během 291 kilometrů se jezdci vydají jihozápadně z Milána až ke Středozemnímu moři. Podél pobřeží dojedou až do San Rema.
Zatímco úvodních 250 kilometrů je až na Passo del Turchino vesměs po rovině, posledních 55 kilometrů je jiných. Tady je naskládáno celkem pět kopců – Capo Mele, Capo Cervo, Capo Berta, Cipressa a Poggio.
Právě ty poslední dva často rozhodují o vítězi. Když na ně cyklisté přijíždějí, mají v nohou už 260 kilometrů a únava je v tu chvíli značná.
„Musíte hodně šetřit energii. Člověk se cítí skvěle třeba na 280. kilometru, ale na 281. je schopen zjistit, že je úplně prázdný,“ popisuje český cyklista Roman Kreuziger.
„Ten závod je nejjednodušší dokončit, ale nejtěžší vyhrát,“ říkal už kdysi Mark Cavendish. Na jeho slovech je kus pravdy.
Kdo zastaví Quick-Step?
Ta otázka se nabízí.
Belgická stáj má už letos na kontě 18 triumfů. Její cyklisté vyhráli zatím všechny velké klasiky – Omloop Het Nieuwsblad (Štybar), Kuurne-Brusel-Kuurne (Jungels), Le Samyn (Sénéchal) a Strade Bianche (Alaphilippe).
A i na San Remu budou mít z čeho vybírat.
Francouzský cyklista Julian Alaphilippe na Strade Bianche.
Jedním ze dvou lídrů bude Julian Alaphilippe. Francouz s možná nejlepší aktuální formou z celého balíku. Ruce nad hlavu už letos zvedal šestkrát. A to na každém závodě, kterého se účastnil. Vyhrál časovku, dojezd na kopci, sprint menší i větší skupiny.
Má všechny předpoklady slavit i na via Roma.
A kdyby ne on, zastoupit ho může italský šampion Elia Viviani, v posledních měsících nejrychlejší muž hromadných dojezdů.
„Není žádným tajemstvím, že vyhrát Milán-San Remo je jedním z mých snů. Momentálně je to možná závod, který chci vyhrát nejvíc na světě, a kdyby se to povedlo, bylo by to úžasné,“ prohlásil třicetiletý závodník.
Elia Viviani.
Pro Italy by triumf domácího závodníka druhý rok po sobě byl darem z nebes.
Říká se, že kdyby sám Satan přišel za italským cyklistou s nabídkou: „Tvou duši za vítězství na San Remu“, cyklista by okamžitě odvětil: „Kde to mám podepsat?“
A kdyby to nevyšlo ani Alaphilippovi s Vivianim, Quick-Step bude mít v sestavě ještě legendárního Philippa Gilberta nebo ve skvělé formě jezdícího Zdeňka Štybara.
„Nemáme těch možností úplně málo,“ usmívá se Alaphilippe. „Snad mi vydrží forma a v závěru budu hrát hlavní roli.“
Kdo dál?
Jistě, jako vždy Peter Sagan.
Trojnásobný mistr světa už tady byl dvakrát druhý. Poprvé v roce 2013 za Geraldem Ciolkem a podruhé předloni, když ve finiši tří jezdců nestačil o centimetry na Michala Kwiatkowského.
„To byl jeden z nejlepších spurtů, které jsem zažil,“ říká muž, který tady z osmi pokusů dojel nejhůře sedmnáctý.
O CENTIMETRY. Michal Kwiatkowski (uprostřed) hodil své kolo do cíle v klasice Milán - San Remo na prvním místě o pár centimetrů před druhým Peterem Saganem.
„Ale i tak mám tenhle závod rád, mám to z něj blízko domů do Monte Carla,“ směje se. „Bohužel potřebuju ještě trochu času, abych se dostal do své nejlepší formy. Na Tirrenu jsem dělal, co jsem mohl, ale stejně jsem nedokázal vyhrát etapu. Na San Remu ale může být všechno jinak. Nebojím se. Myslím si, že jsem připravený.“
Připravený je i Caleb Ewan, druhý muž loňského ročníku, který tehdy vyhrál spurt za osamoceným Nibalim.
„Bylo to frustrující. Byl jsem tak blízko prvního triumfu na Monumentu,“ litoval.
Hrozbou bude také bleskurychlý Dylan Groenewegen, vítěz tří etap na Tour, který už letos slavil čtyřikrát.
„Ale Milán-San Remo je nejdelší závod, jaký kdy Dylan jel. Letos to pro něj bude spíš o sbírání zkušeností. Bude to důležitý krok, aby tady jednou vyhrál,“ prorokuje manažer Jumbo-Visma Richard Plugge.
Zopakovat svůj loňský kousek bude chtít Vincenzo Nibali, i když sám ví, že to nebude jednoduché.
A španělský Movistar do závodu v dresu mistra světa povede Alejandro Valverde spolu s Mikelem Landou.
Chybět naopak bude šampion z roku 2009 – Mark Cavendish. Ten se stále úplně nezotavil z viru Epstein-Barrové, který ho sužuje už dva roky. Proto na nedávném Paříž-Nice odstoupil ze závodu už po druhé etapě.
„Stále pokračuje na své cestě vrátit se zpět do plné kondice,“ říká jeho sportovní ředitel Rolf Aldag.
V sestavě ho má nahradit i druhý Čech v závodě Roman Kreuziger, který zatím neprožívá úplně nejlepší jarní období.
„Ale je dobře, že závod pojedu, aspoň budu mít v nohách před klasikami dlouhý závod. Nemuselo by to být úplně špatné, těším se na to,“ říká český cyklista, který zvolil individuální formu přípravy na Lago di Garda.
Cyklista Roman Kreuziger během závodu Tirreno-Adriatico.
„Měl jsem toho po Tirrenu plné kecky, potřeboval jsem si orazit. To se povedlo. Pocity jsou zase o něco lepší, těším se na první klasiku,“ říká Kreuziger. „Většinou jsem tady jezdil pro nějakého sprintera, a i teď to bude podobné. Máme v týmu Janse Van Rensburga a Giacoma Nizzolla, kteří by se mohli ukázat v závěru. A když ne, měl bych mít volnou ruku, abych mohl skočit do nějakého úniku.“
Překvapí Kreuziger největší favority? Rozhodne spurt menší skupiny? Nebo stejně jako loni přijede vítěz do cíle osamocen?
Sobotní odpoledne ukáže.
