Krutovládce Alaphilippe. Z hyperaktivního bubeníka mužem bez limitů

DOKÁZAL TO. Julian Alaphilippe ovládl svůj první klasický Monument - Milán-San Remo. | foto: AP

26 2019
Rozpřáhl ruce a vyplázl jazyk. Takhle projel Julian Alaphilippe v sobotu cílem Milán-San Remo. Je zbytečné se ptát, kdo je prozatím nejlepším cyklistou roku 2019. Sedm triumfů během 22 závodních dní, přesně taková je jeho bilance. Triumfem na San Remu se francouzský mušketýr dočkal prvního vítězství na klasickém Monumentu. Zaslouženě.

Přijížděli spolu do cíle, ruce nad hlavou, na tváři blažený úsměv.

Philippe Gilbert – mistr světa, vítěz pěti Monumentů (2x Kolem Lombardie, Lutych-Bastogne-Lutych, Kolem Flander).

Zdeněk Štybar – vítěz Omloopu, Strade Bianche, etapy na Tour i Vueltě.

Yves Lampaert – belgický šampion a dvojnásobný král Dwaars Door Vlaanderen.

Elia Viviani – italský šampion, v tuto chvíli možná nejrychlejší spurter planety.

Ano, celá tato čtveřice + Tim Declerq a Max Richeze se v sobotu obětovali ve prospěch jednoho muže. Upozadili své vlastní ambice – třeba Gilbert se netají tím, že by rád jednou vyhrál všech pět monumentálních klasik – aby mohl jejich mladší francouzský kolega zvítězit.

„Když vidíte, jak takoví šampioni jako Gilbert se Štybarem pomáhají mladšímu klukovi, říkáte si – klobouk dolů,“ popisoval v cíli šéf týmu Patrick Lefevere.

Jak by ne.

Vždyť Alaphilippe má v letošní sezoně nadpozemskou formu.

Jistě, San Remo byl první klasikářský Monument sezony, ale ten obrázek jsme už letos viděli dostkrát. S trochou nadsázky se dá říct, že přibližně 180 cyklistů polovinu dne zápolí, aby na konci dne byl vždycky první Alaphilippe.

Francouz letos vyhrál na každém závodu, do kterého nastoupil. Ovládl už časovku, hromadný dojezd, etapu s cílem na kopci.

A nyní i prozatím nejdůležitější závod sezony.

Byl to jeho už sedmý letošní triumf, devatenáctý pak pro tým. A takhle se zrodil.

Za jeden provaz

Něco podobného cyklističtí fanoušci málokdy vidí.

Že se cyklisté belgického Quick-Stepu spojí a uceleně pracují pro jednoho z nich? Většinou razí spíše taktiku několika nástupů. Když to nevyjde jednomu, vyrazí ten druhý. A tak dále, a tak dále.

V sobotu to zahráli jinak. A zahráli to perfektně.

Byl to Declerq, který celý den držel únik na uzdě. Po něm zase Zdeněk Štybar s Philippem Gilbertem přivedli na posledním kopci dne – Poggiu – do červených čísel většinu spurterů a velkých jmen.

To oni vytvořili ideální půdu Alaphilippovi k útoku.

To kvůli jejich tempu ztratil kontakt s čelem závodu i výsostný spurter stáje Elia Viviani. Ale naštvaný nebyl, naopak.

„Podívejte se, co pro mě všechno ti kluci udělali. Štybar v minulosti vyhrál Strade Bianche a letos na mě na tom závodě pracoval a tady to samé. Gilbert má nádhernou kariéru a taky pro mě pracoval,“ popisoval dojatě šestadvacetiletý Francouz.

Když přišla jeho chvíle, sám na vrcholu Poggia zaútočil. Velkým jménům ale neodjel.

„V následném sjezdu jsem se tak snažil co nejvíc odpočívat. V posledních kilometrech jsem si říkal, že chci vyhrát. Že nechci dojet druhý,“ popisoval své myšlenky posledních minut.

V tu chvíli už to bylo kdo s koho. Z Poggia se spustila sedmička hvězd.

Byl tady trojnásobný mistr světa Peter Sagan, byl tady vítěz z roku 2015 Michal Kwiatkowski a byl tady i úřadující šampion Vincenzo Nibali. Pak také aktuální mistr světa Alejandro Valverde, trojnásobný mistr světa v cyklokrosu Wout van Aert, mistr Evropy Matteo Trentin, a skvělý belgický klasikář Oliver Naesen.

A samozřejmě… Julian Alaphilippe. Muž s nejlepší formou ze všech.

„Když na posledním kilometru zaútočil Matěj Mohorič, který se k nám dotáhl zezadu, říkal jsem si – Teď nebo nikdy,“ vyprávěl.

Vydal se stíhat slovinského šampiona, aby 150 metrů sám vyjel na čelo a mohutným spurtem už před sebe nikoho nepustil.

„Celý závod jsem neudělal jedinou chybu. V závěru jsem měl dost místa pro svůj sprint, ale před Juliana jsem se nedokázal dostat. Viděl jsem, kdo San Remo vyhraje, a nemohl s tím nic dělat,“ popisoval v cíli druhý Naesen.

„Co můžu dělat? Zase jsem byl blízko, ale zase jsem nevyhrál,“ litoval zase čtvrtý Peter Sagan.

Když Alaphilippe proťal cíl, zastavil u svého maséra a nevěděl, co dřív. Jestli řvát radostí, smát se, plakat. A tak dělal všechno najednou.

RADOST, PLÁČ, VŠECHNO DOHROMADY. Julian Alaphilippe slaví triumf na Milán-San...

RADOST, PLÁČ, VŠECHNO DOHROMADY. Julian Alaphilippe slaví triumf na Milán-San Remo.

„Byl to pro mě jednoduše pocit radosti,“ popisoval. „Je to neuvěřitelné, viděl jsem své týmové kolegy v cíli a všichni brečeli. Je pro mě momentálně těžké pochopit, co se stalo. Co pro mě tým všechno udělal. Celý den mě chránili, Tim Declerq držel únik na uzdě a v závěru jsme to kontrolovali a udělali závod těžším. Zdeněk odvedl na Poggiu neuvěřitelnou práci.“

A on ji poté ve velkém stylu dokončil.

Když vystoupil na pódium a poslouchal francouzskou hymnu, jeho kolegové z týmu stáli pod ním a užívali si tu chvíli.

Týmový autobus belgické stáje byl zaparkován mezi všemi ostatními s výhledem na pobřeží San Rema. Ale radost a řev, které se z něj valily, byly jasným signálem, kdo nejvíc slavil.

Hyperaktivní dítě

Narodil se v Saint-Aman-Montrod, malém městečku uprostřed Francie. „Na to místo nedám dopustit. Tady se cítím líp než kdekoliv jinde na světě,“ říká o něm Alaphilippe.

Maminka byla ženou v domácnosti, otec dirigoval orchestr.

„I proto tolik miluji hudbu. Stejně jako jízda na kole, i muzika hraje v mém životě důležitou roli,“ vypráví milovník francouzského rapu.

Byl to otec, kdo ho odmala vedl k bicím. Julian na ně hrál až do třinácti let, než se definitivně rozhodl dát přednost kolu. Nejprve tomu horskému, pak i cyklokrosovému.

Fotogalerie

„Byl jsem hodně hyperaktivní dítě a škola mě nikdy nebavila. Potřeboval jsem se neustále hýbat, ne být na jednom místě,“ popisoval.

Proto každé odpoledne vyrážel na výlety v sedle. V sedmnácti začal pracovat v prodejně s koly a po vzoru svého bratrance vstoupil do cyklistického týmu. „Byl nejmenším klukem ve skupině, ale bylo na něm něco zvláštního. Ten temperament, mentalita vítěze,“ vzpomínal jeho tehdejší kouč Thierry Michaud.

Bylo jasné, že má speciální talent. Vždyť kromě silnice vítězil mezi juniory i na Světových pohárech v cyklokrosu.

V roce 2013 se připojil k týmu Etixx-Ihned, farmě belgického Quick-Stepu, za kterou jezdil i Petr Vakoč. Oba si okamžitě padli do oka, na závodech spolu bydleli a často si také pomáhali. Hned za rok se sešli ve velkém Quick-Stepu.

Může vyhrát kdekoliv a kdykoliv

Od té doby Alaphilippe ušel kus cesty.

Za poslední roky se stal jedním z nejlepších cyklistů pro jednodenní kopcovité jednorázovky. Možná tím úplně nejlepším, Alejandro Valverde promine.

„Ze svých chyb jsem se hodně poučil. Bylo to pro mě důležité, abych se po každém závodě zlepšoval,“ říká. „V minulosti jsem vyhrál několik velkých závodů, ale nikdy ne Monument. Proto je to pro mě nyní obrovská satisfakce, obrovský moment kariéry.“

Jeho stáj zatím na jarních klasikách nenašla přemožitele.

„A s prvním Monumentem z nás spadl tlak, teď je to na dalších týmech. My můžeme jet bez stresu, a to nám může pomoci,“ říká šéf týmu Lefevere.

Loni vyhrál belgický tým 73krát. Patnáct vítězství měl v tuhle dobu. Nyní jich má devatenáct.

„Ale my nekoukáme na kvantitu, ale na kvalitu,“ říká Lefevere.

Stejně to vnímá i jeho nyní nejzářivější hvězda.

„Pořád mám velké sny, ještě jsem nedosáhl zdaleka všeho. Loni jsem byl blízko triumfu na mistrovství světa, a to bych vyhrál raději než etapu na Tour,“ má jasno.

Momentálně je pro něj trochu problém si vybrat. Na co se v budoucnu zaměřit? Vyhrál San-Remo, dokáže vyhrát ardenské klasiky a loni byl králem hor na Tour de France.

„Tenhle kluk je šílený. Vyhrál etapy na Tirrenu, vyhrál Strade Bianche a teď Milán-San Remo. Je supertalentovaný a stále tak mladý,“ říká o svém kolegovi Viviani.

„Může vyhrát kdekoliv a kdykoliv. Jediný závod, který pro něj asi není, je Paříž-Roubaix. Na ten je asi až příliš lehký,“ říká Lefevere.

Ale vzápětí se zamyslí a dodá: „I když víte co? Ani tady si nejsem jistý.“

Limity pro Alaphilippa v tuhle chvíli neexistují. 

Tour de France 2019

Tour de France letos startuje 7. července v Bruselu. Trasa 106. ročníku je dlouhá 3 460 kilometrů a zahrnuje hned několik dvoutisícových vrcholů. Závod končí 28. července s cílem 21. etapy v Paříži.

7. - 28. 7. - (Brusel - Paříž)
24. 8. - 15. 9. - (Torrevieja - Madrid)

Nejčtenější

Ngadeu odchází, napsal Tvrdík. Utekl jako uličník, zlobí se šéf Slavie

Slávistický stoper Michael Ngadeu Ngadjui (vpravo) a Patrik Žitný z Teplic

Fotbalovou Slavii opouští další defenzivní opora. Simona Deliho následuje další stoper Michael...

Slavia bez výjimečných. Co mistr ztrácí odchodem Deliho a Ngadea?

Slávističtí fotbalisté Simon Deli a Michael Ngadeu po úvodním čtvrtfinále...

Jen jednou se v minulé sezoně stalo, že fotbalová Slavia neměla na hřišti Simona Deliho ani...

KOMENTÁŘ: Sparta a její mizerný start. Chaos trvá, ani náznak změny

Sparťanský trenér Václav Jílek během zápasu se Slováckem

Ještě v neděli odpoledne jste si na to, že dokráčí k titulu, mohli vsadit v kurzu 4,5:1. Stačilo...

Postavil se Armstrongovi, byl vyštván z Tour. 20 let od aféry Bassons

Lance Armstrong

Ze sportovních výsledků jeho jméno nemůžete znát. Úspěchy sbíral pouze v amatérském pelotonu. V tom...

Zlín - Slavia 0:1, body pro obhájce zařídil po šťastném odrazu Hušbauer

Slávistická radost ve Zlíně, střelec gólu Josef Hušbauer (vpravo) v objetí...

VIDEO Slávističtí fotbalisté za obhajobou titulu vyrazili vítězstvím. V úvodním kole nového ročníku na...

Další z rubriky

Kreuzigerova pizza, kafe u katedrály i Landova frustrace. Volný den Tour

Roman Kreuziger a mechanici během volného dne na Tour.

Albi (Od našeho zpravodaje) Prospali se. Vyrazili na kolo i na kafe. Testovali časovkářské speciály. Zpovídali se reportérům. A...

Nestačí ti 1,5 milionu? Přihodíme. Při Tour se bojuje o šampiona Gira

Vedoucí muž italského Gira Richard Carapaz z Movistaru (vpravo) před startem...

Albi (Od našeho zpravodaje) Richard Carapaz pobývá během Tour doma v Ekvádoru, kde se v Andách ve výškách nad 2 000 metrů tvrdě...

Vítr trhal peloton. Favorité v desáté etapě ztráceli, triumfoval Van Aert

ŠAMPION. Trojnásobný mistr světa v cyklokrosu Wout van Aert ovládl desátou...

Před šesti lety na stejném místě kraloval ve spurtu menší skupiny Peter Sagan. „I letos očekávám...

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Najdete na iDNES.cz