Jak vás mrzí, že pokus o únik nevyšel?
Když se v prvním ze tří kopců vydali za vedoucí skupinou Chavanel s Hoogerlandem, cítil jsem, že bych je mohl doskočit, a tak jsem vyrazil za nimi. Pak jsem tam zůstal jen s Chavanelem a potom sám. Jeli jsme hodně ostře, dost jsme si dávali. Mrzí mě jedině, že jsem nedojel tu vedoucí skupinu.
Měl jste v závěru stoupání na Tourmalet krizi?
Dostal jsem se na nějakých 15 vteřin za čelní skupinu a ti vpředu hned zrychlili. Chyběl mi kousek. Potřeboval jsem je dojet a trochu si orazit, abych nejel pořád sám. Poslední tři kilometry pod vrcholem mi docházely síly. Dost mě bolela záda a trošku jsem se zlomil. Škoda, že jsem je nedostihl, nedá se nic dělat. Bylo by hezké přijet první na Tourmalet a získat víc bodů do soutěže o nejlepšího vrchaře.
Jak vám bylo, když vás potom začali soupeři dojíždět?
Tušil jsem to už ve sjezdu z Tourmaletu. Z týmu mi řekli, ať si chvilku orazím a uvidím, jak se budu cítit. Ale já věděl, že ti nejlepší pojedou závod o pořadí. Proto jsem v cílovém stoupání zvolnil. Neměl jsem na to udržet se vpředu, zbytečně bych se zničil.
Zraněná ruka nebolela?
Ověřil jsem si, že funguje dobře, ani nohy nemám špatné. Jen mě chytla záda, jak jsem si celý den dával do těla, ale ty snad masér dá dohromady.
Myslíte stále na puntíkatý dres pro nejlepšího vrchaře?
Zatím vůbec, mám jen pár bodů. (Čtyři, zatímco Samuel Sánchez, vedoucí v této soutěži, 40.)
Jaký je tedy plán na příští dny?
Dokázal jsem si, že jsem schopný něco vymyslet. Pokud se budu cítit dobře i v dalších dnech, tak zase něco zkusím.
