Kejval nastupoval do závodu jako domestik. Ale chytil se ve skupině uprchlíků už v první etapě okolo Bruselu.
Svoji pozici pak udržel v německých rovinách, v dešti a vichru v polských horách.
Až v sobotu, před Karlovými Vary, pár kilometrů před cílem, mu „došlo“, jak říkají cyklisté. „Padla na mě krize, nemohl jsem. Ale kluci z mančaftu na mě počkali na kopci a dovezli mě zpátky do pelotonu,“ děkuje vděčně vytáhlý chlapík.
Původně se v týmu počítalo na pozici lídra s rakouským vrchařem Pfannbergrem. V závěrečné etapě se jelo na spurtera Trkala.
„Já se držel raději opatrně vzadu. Nechtěl jsem ten výsledek zbytečným pádem na dlažbě ztratit,“ přiznal Kejval. Věnuje ho mamince k blížícím se padesátinám.
Těší se na prémie? „Ne, to ne. Ale jelo se o smlouvy. Snad na mě tady příští rok nezapomenou...“ zadoufá.
Výsledky cyklisté zhodnocují ve výši kontraktů na další sezonu. Kejval, pocházející z Havlíčkova Brodu, jezdí už čtvrtý rok za Ženíškovy „Modré šípy“.
Ale časy statisícových platů v české cyklistice už dávno minuly. Šéf týmu tvrdí, že jeho chlapci vydělají stejně jako průměrný občan této země, tedy okolo patnácti tisíc korun měsíčně. „Ti lepší možná pětadvacet,“ dodá Kejval.
V cizině berou profesionálové aspoň tři tisíce eur, tedy skoro sto tisíc. A na Závodě míru si o ně můžete říct. „Tomáš Konečný se tu loni ukázal a dostal smlouvu od T-Mobilu,“ připomene prestiž podniku Kejval.
Živí osmadvacetiletý cyklista ještě naději na angažmá v zahraniční profistáji? „V mém věku už těžko... Leda kdyby Andy (René Andrle jezdí ve Španělsku za Liberty Seguros, pozn. aut.) vyhrál Tour a řekl, že mě chce k sobě,“ znovu se usměje.
