Někteří cyklisté s vypětím všech sil dojedou do cíle těžkého závodu a většina z nich je ráda, že si bude moci trochu oddechnout. Jeden z nich ale místo odpočinku za chvíli vyrazí dál a sám projezdí další třeba až dvě hodiny.
Takový obrázek se v příštích dvou víkendech může naskytnout příznivcům silniční cyklistiky, kteří přijdou sledovat závod, v němž pojede Jiří Polnický.
„Potřebuji se připravit na dlouhý závod a tohle je jedna z možností, jak to nasimulovat,“ vysvětluje pětadvacetiletý cyklista, který má poslední necelé tři týdny na to, aby se připravil na svůj první start na seniorském mistrovství světa, v němž pojede závod elitní kategorie s hromadným startem. Na jezdce tam bude čekat bez pár metrů 260 závodních kilometrů.
Už jste někdy tak dlouhý závod vůbec jel?
Co si vzpomínám, tak nejdelší zatím v mém případě byla asi 230 kilometrů dlouhá etapa. Takže od chvíle, kdy stoprocentně vím, že na šampionát pojedu, snažím si připravit pár delších tréninků.
Jak vám bude vyhovovat taková vzdálenost?
To se teprve uvidí, ale třeba domácí šampionát se jezdí na dvě stě a s tím problémy nemám.
Co rychlost? Přece jen se asi pojede o něco rychleji.
To předpokládám. Zatímco tady se jezdí tak kolem čtyřicítky za hodinu, tam to může být o čtyři, pět kilometrů víc.
To je podle mého názoru dost.
Je, proto se musím na to připravit. Vím, že se hodně jede na začátku, pak to bývá volnější a tvrdý je závěr. Budu se snažit, abych vydržel co nejdéle.
Tomu asi odpovídá i to, že reprezentační trenér Konečný při konečné nominaci naznačil, že by český tým měl jet na Zdeňka Štybara, kterému podobné závody sedí. Počítáte s tím?
Vím o tom, trenér mi to také předběžně říkal. O tom, jaké kdo z nás šesti bude mít konkrétní úkoly, jsme ale pochopitelně ještě nemluvili.
Trať v Richmondu je prý, jak také na mistrovství světa jinak, dost náročná.
Je, ale ne přímo pro vrchaře. Na okruhu jsou tam dva kratší prudší kopce, jeden na kostkách, pojedeme je šestnáctkrát, solidní porce. Zdeňkovi by tohle mohlo sedět.
Česká cyklistika jde v poslední době nahoru, řada jezdců působí v kvalitních stájích v zahraničí. Jak moc vás překvapilo, že jste mezi šesti nominovanými?
Asi od půlky sezony jsem věděl, že je šance se do nominace dostat, dost tomu pomáhalo i to, že do závodu můžeme postavit šest lidí. Bylo řečeno, že vítěz Českého poháru by měl jet, tak jsem jen čekal, jestli to bude platit, protože Český pohár se právě jezdců ze zahraničních týmů prakticky netýká. Poslední měsíc už ty náznaky byly jasnější a dopadlo to.
Ovlivnilo to nějak výrazně váš program?
O tréninku už jsem mluvil, teď jsme se jen dohodli, že vynechám dva etapové závody v Bulharsku a potrénuji. Nejen kvůli závodění, ale také kvůli cestování.
Teď ale asi závodit budete, na konci týdne vás totiž čeká etapová East Bohemia Tour, která se jede v okolí Hradce, kde sídlí váš tým.
Určitě, na to se hodně chystáme. Jde o závod zařazený do kalendáře UCI, pojede se o světové body, máme to doma. Vedle mistrovství republiky a nedávné Czech Cycling Tour je to pro nás další důležitý závod. Bude těžký, pojede se v kopcích.
Co Český pohár, který před posledním závodem vedete a už vás nikdo nemůže předstihnout? Ten se jede týden po East Bohemia. Nevynecháte ho?
Ne, bude součástí mého posledního závodního víkendu před odletem na mistrovství světa.
Vítězství v něm už máte jisté, dojde po vzoru třeba Tour de France na šampaňské?
Tak to nehrozí. Naopak bude to těžký závod, který chceme vyhrát, a po něm chci zkusit ještě něco najet.
Takže se z Rokycan vydáte domů do Mladé Boleslavi na kole?
To zase ne, v neděli ještě budu závodit v Rakousku a pak už v pondělí letíme do Ameriky.
