Když v roce 1964 projel takřka celý Závod míru ve žlutém trikotu lídra závodu, stal se miláčkem národa. Věčně usměvavý hezoun Jan Smolík se topil v dopisech fanoušků. V sedle bicyklu však poznal i nenávist lidí. Třeba když se mu zrovna nevedlo. „Lidi si totiž mysleli, že automaticky vyhraju i další rok. Což se mně zrovna nepodařilo. Dojel jsem na 49. místě a fandové na mě plivali a nadávali mně. Pokřikovali, ať jdu fárat do dolů,“ vzpomíná po letech.
Vyprávěli vám rodiče v dětství pohádku O Smolíčkovi? Nepamatuju se přesně, jestli jsem ji poslouchal od rodičů nebo od babičky. Ale kdo by mohl zapomenout na jezinky a jelena, jak vezl Smolíčka mezi parohama...
Asi je jasné, proč se ptám. Jak moc bylo příjemné, když v průběhu Závodu míru v roce 1964 na vás lidé často podél trati láskyplně volali: „Smolíčku, pacholíčku, dojeď nám do Prahy ve žlutém tričku!“? To víte, že se mi to líbilo. Vždyť mi ještě nebylo ani 22 let. Závod míru byl tehdy u nás velký pojem. Říkalo se mu dokonce Tour de France Východu. Kdo ho nejel, jako by ani nebyl cyklista.
Než ho zakázali, pili jsme během závodů pivo. Od banánů a pomerančů jsme měli zalepenou pusu, takže přišlo k chuti. Muselo se ale vypít naráz, protože hrozilo, že ve flašce vybuchne.
Jan Smolíkbývalý cyklista
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
