Je vedro, 28 stupňů ve stínu. A na některých přihlížejících celodenní slunce začíná být znát na barvě kůže.
Přesně v 16.43 vjíždí peloton na Place de la Concorde. Do cíle mu zbývá 52,5 kilometru. Teď začíná závěrečná část Tour. Osmkrát objet 6,5 kilometru dlouhý okruh a je konec. Po třech týdnech v sedle.
Diváci se mačkají u trati v několika řadách. "Snad šest sedm řad lidí v kuse. To bylo neskutečné," říkal slovenský jezdec Peter Velits.
Ti vzadu nic nevidí, a tak aspoň při průjezdů cyklistů zvedají fotoaparáty nad hlavu a snaží se zachytit vzácný okamžik.
Když přicházím na slavnou třídu, už po ní krouží závodníci. Kvůli 95. ročníku Tour jsou uzavřeny dvě stanice metra a vystupuji dřív, než bych chtěl.
Jsem zhruba uprostřed trati a s kolegou se snažíme dostat na druhou stranu, do prostoru pro novináře. "Ne. Trať je uzavřená," odmítá nás policista a ukazuje nám, jak celou trasu obejít. Jenže to jsou asi čtyři kilometry. Na to nemáme čas ani chuť. Zkoušíme tedy štěstí o kus dál. Znovu neúspěšně.
V úmorném vedru rezignujeme. Tak se alespoň půjdeme dívat k zábradlí v místě mezi VIP tribunami, kde nikdo nestojí. Mimochodem, takových tribun je tu třináct. Ptáme se policisty, zda nás pustí do vyhrazeného prostoru. "Ne, to nejde. To byste museli na druhou stranu," překvapuje nás odpovědí.
Okamžitě souhlasíme.
Policista se jde přeptat kolegy a po jeho souhlasu nás pouští k trati.
Cyklisté zrovna projíždějí pátým okruhem. Poté, co nás minou i doprovodné vozy, vcházíme na trať. Těsně kolem cílové brány procházíme na druhou stranu. Uprostřed se chvíli rozhlížím. Nalevo se zvedá silnice k Vítěznému oblouku, napravo se tyčí obelisk na Place de la Concorde. Dýchne na mě atmosféra Tour. Jako by celý závod byl stejně nesmrtelný jako tyto monumenty.
Třiatřicet let v řadě končí Tour de France na této pařížské třídě. Tentokrát se z vítězství raduje Belgičan Steegmans. Chvíli po něm dojíždí vítěz celého závodu Španěl Sastre. Za cílem na něj čekají rodiče i potomci. S těmi pak přebírá na stupních vítězů žlutý dres pro vítěze. Hraje španělská hymna a Sastre má "proslov": Děkuji Tour de France, díky Paříži, díky všem.
Vše se schyluje k defilé všech jezdců, kteří závod dokončili. Cyklisté se připravují u svých autobusů. Na všech je vidět úleva. Na promenádu vyrážejí jen v teniskách. Jezdci stáje Garmin-Chipotle si s sebou berou i pivo.
Andy Schleck také popíjí. S lahví mexického nápoje v ruce rozdává podpisy i rozhovory. "Těch pár vteřin, sotva dorazíte na kostky a slyšíte lidi, jak vás ženou vpřed a vidíte sám sebe na velké obrazovce, to je neskutečné. Přál bych každému, aby to jednou v životě zažil," rozpovídal se mladý Lucemburčan.
To český závodník Roman Kreuziger viděl závěr poněkud jinak. "Byla to trochu nuda. Já bych byl raději, kdyby se tenhle konec ani nejezdil, osm okruhů je zbytečně moc. Teď se těším na dobrou večeři."
Přesto náladu všech asi nejlépe vystihl opět Schleck: "Tři týdny jsme se trápili, každý den byl strašně náročný. V zimě, horku, provázely nás pády. Hodně zlého i dobrého."
A tomu je teď konec.
