Tenhle podnik byl ze všech těch, co kdy cyklistka z Prahy absolvovala, ten NEJ. Nejdelší. Nejkopcovatější. A taky ten nejposlednější.
"Ne, definitivně ne, už nikdy nic takového jet nechci," potvrdila Ebertová daleko od cíle Race Around Austria, který jako první žena v historii dokončila.
Přemlouvali ji: Pojedeme s tebou i za oceán na Race Across America. Ten kdysi nedojela, protože nestihla časový limit na jedné kontrole. Byla by to výzva.
"Ale ne, tělo se brání, je unavené, hlava taky. Už nemám motivaci!"
A vy byste ji měli? Sotva! Asi byste nepřežili ani to, co má Ebertová za sebou teď: 2 220 kilometrů (skoro) non stop, převýšení 28 kilometrů, 160 hodin v sedle. Sedm nocí, spánek maximálně dvě hodiny na den.
Hana Ebertová při závodě Race Around Austria
Těžko si představit takovou štreku, to nedáte na jeden zátah ani autem. "Já jsem teď přesvědčená, že by se dalo ujet cokoliv."
Šlapalo se těsně podél rakouských hranic přes všechny dvoutisícové vrcholy Alp (detailní rozpis na www.hankaebertova.cz), na den vyšly tři - dvě a půl hodiny do kopce, hodina sjezdu, pod kopcem nemohla kvůli křeči v prstech pustit řídítka. Únava se začala nabalovat.
Čtvrtou noc přišel na řadu Grossglockner. "A ten jsem celý jela ve spánku," vzpomínala Ebertová. Začala u pravé krajnice a pomalu směřovala doprostřed vozovky. "Tak na mě z doprovodného auta zatroubili, probrala jsem se a za chvíli znovu."
Nejvtipnější bylo, když se v jedné pasáži výšlapu na nejvyšší vrchol Rakouska silnice na chvíli zlomila a začala klesat.
"Hned jsem se probrala z toho spánku, zastavila a říkám: Zabloudili jsme! Koukali na mě jako na blázna," povídala závodnice. "Od té doby vím, jak se dá zabloudit na jediné silnici na Glockner."
Do cíle v Schärdingu dorazila 60 hodin po prvním muži. "To nechápu, vypadá to, jako bych šla pěšky," smála se Ebertová. "Ale je to hozená rukavice soupeřkám."
Největší lekce, kterou jí celoživotní koníček i tento závod dal, proto zní: Neexistuje nemůžu, ale nechci.
