Jako by tak tak dojel první etapu v úniku. Do vyšperkovaného cíle ve Vyšším Brodě přijel na konci skupiny uprchlíků, kde na sebe nejvíce upozornil Slovák Martin Riška.
"To je dojezd pro mě, silový, to mám rád," liboval si vítěz etapy Riška.
I potom se držel v popředí závodu. Po dvou etapách vedl, měl stejný čas jako druhý Kozubek z PSK Whirlpool a třetí Němec Rösch.
Künzli měl stále čas na dosah špičky. I ve druhé etapě, která se jela na dvě části. Dopoledne do Aigen Schlägelu přijel sice na 26. místě, ale na vítěze Eibeggera ztratil jen sedm vteřin. Za Künzlim ve skupině přijeli už jen tři cyklisté. Jako by zase jen tak tak vydržel.
To samé při kritériu. Přijel nepovšimnut v šestičlenné skupině za první osmičlennou se ztrátou 14 vteřin na vítěze půletapy Schorna.
A přišla poslední etapa s devítikilometrovým těžkým stoupáním na Hinterstoder. Künzli měl sice za spolujezdce v týmu i vynikající cyklokrosaře Zahnera a Heuleho, ale na práci po hornorakouských silnicích zůstal sám. Od začátku do konce. A přesto celkově vyhrál.
Když do posledního stoupání zaútočil Mareš z českého týmu PSK Whirlpool, zvonilo se v pelotonu na všechny zvonky. Čekal se útok Čechů a na prvním místě soupeři jmenovali právě vrchaře Mareše. "Záleží to všechno na maličkostech, jak to komu sedne," říkal Stanislav Kozubek, Marešův týmový kolega.
A zrovna ve chvíli, kdy měl Kozubek šanci vyhrát celý závod, mu nesedlo nic. Po třech kilometrech opustil boj o čelo a propadl se. Künzli se jako profesor na úsporu sil někdy v té době už přestal projevovat. Vzal za to a pronásledoval dvojici na čele.
Mareše do kopce honil jen mistr Rakouska Eibegger, celkový vítěz závodu z let 2006 i 2008. Původně měl pomáhat lépe postaveným kolegům ze svého týmu Elk Starzengruberovi, Trampuschovi a Schöffmannovi, který jel za Rakousko do 23 let, ale je také z Elku.
Když ale na Mareše nestačili, Eibegger jel sám. A za dvojicí se škrabal sólově sólista 22. ročníku Raymond Künzli. V lednu mu bylo 25 let. Loni byl na 40. místě. Letos chytře zaútočil.
Jak se jezdí kritérium v Bad Leonfeldenu? RychleJak se jezdí kritérium při mezinárodním cyklistickém etapovém závodě Tour tří zemí? Na to je jednoduchá odpověď. Rychle. Jako celý závod. Průměr 40,5 kilometru dlouhého kritéria byl 40,7 kilometru v hodině. I přesto, že na trati zdolávali jezdci patnáctkrát těžký kopec, který třídil závodníky. Okruh není klasické kritérium. Jezdci sice jedou po startu stovky metrů z kopce, ale pak musí do prudkého stoupání. Opět to jsou stovky metrů, ale hodně tvrdé. Není divu, že cyklisté do cíle okruhu na náměstí přijedou pokaždé v jiném pořadí. Po prvním kole bylo pole pohromadě. Jen Rakušan Thalhammer přijel nejspíš po defektu daleko vzadu. Ale závod dokončil na 99. místě ze 111 jezdců, kteří byli klasifikováni. Od druhého okruhu už pole nikdy společně nejelo. Vzadu se vytvořily dvě skupiny kolem deseti jezdců a neustále se měnily. Někdo propadl z pelotonu, jiný z první skupiny do druhé. Byli v ní i Jihočeši. Nikdo z nich do výsledků na špici nezasahoval. Žádný ve třech bodovaných okruzích vpředu nebyl. Pravidlo kritéria bylo známé. Kdo ztratí dva a půl okruhu, musí odstoupit nejen z etapy, ale z celého závodu. Ale každý tohle pravidlo neznal. Táborský sparťan Ondřej Vobora coby host týmu Jižní Čechy Budvar, a českobudějovický Jan Klabouch z týmu Výběr ČR odstoupili. "Mysleli jsme si, že když nás předjedou o jedno kolo, končíme," vysvětlil Klabouch. Takové je běžně pravidlo při kritériích. Ale tady pořadatelé počítali s tím, že by nemuselo do nedělní poslední etapy projít příliš závodníků. A limit na jejich vyřazení upravili. Kdyby to neudělali, skončilo by hned 32 jezdců a do poslední etapy by jich nastoupilo místo 111 jen 79. O čelo v kritériu se neprali jen ti, co byli celkově na špici, ale i další jezdci. V sázce byla i eura. S dopolední částí jich pořadatelé v etapě rozdělovali 890, přes 22 tisíc korun. A to je motivace pro každého. Čelo se také hodně měnilo. Jen od šestého do jedenáctého okruhu bylo na špici pět jezdců. Závěr, to byly přesýpací hodiny. V cíli 12. okruhu bylo v čele hejno dvaceti jezdců a za nimi se hnalo dalších 30. Ve 13. kole táhl čelo Rakušan Eibegger a tempo ještě stouplo. Jeho silný tým Elk už si chystal pozici. Skupiny na čele se spojily a pak jezdili cyklisté po jednom, po dvou. Vzadu zbylo dalších zhruba 30 závodníků, kteří koukali dojet. Ve 14. okruhu Elk čelo rozbil. Zůstala šestičlenná skupina, za kterou se hnali další a čelní skupina se roztrhala. V čele jelo několik favoritů na celkové prvenství. Nakonec se do cíle dostalo společně osm jezdců a za nimi šest. Pak čtyři, dalších deset, tři, jeden, šest. Byl to dokonalý útok na ty, kteří by rádi taktizovali |
