Z lesa se valí jedna skupinka za druhou. Že by houbaři? Možná. Až na to, že místo proutěných košíků mají speciálně upravené bicykly. Až na to, že se lidé mezi sebou baví anglicky, španělsky či italsky.
V rozpáleném Blansku v pondělí začalo pětadvacáté mistrovství světa v biketrialu. A v královské kategorii Elite 20 téměř popíral gravitační zákony domácí Václav Kolář. „Neudělat chybu bylo skoro nereálné. Mně se to ale vlastně podařilo,“ usmíval se 25letý Kolář.
Balvany, vysoké kořeny, prudké srázy, betonové skruže, klády. To jsou největší nepřátelé artistů na kolech. V blanenských lesích poblíž rekreační oblasti Palava k tomu připočtěte i prudké svahy, na které by se houbař stěží vydrápal. „Když trénuju v lese a někoho potkám, tak se najdou tací, co zůstanou stát a pozorují nás,“ popisuje Kolářův soupeř Martin Kakáč.
„Žasnou, že oni by tam nevylezli a my jedeme na kole,“ pokračuje mladý Čech, jemuž po pondělku v elitní kategorii patří šestá příčka. „To se občas stane i mně, že se někdo podívá. Také jsem zažil, že mi třeba přitom ukradli batoh, který jsem si odložil,“ doplňuje s úsměvem Kolář.
Podobná krádež nyní nehrozí. Do Blanska dorazilo bezmála 130 jezdců ze 12 zemí. V pondělí závodily kategorie elite či senior, v sobotu na ně čeká druhá polovina šampionátu. Dnes na trať vyjedou mládežníci.
Největší pozornost budí Kolář – sedminásobný mistr světa různých věkových kategorií, který chce poprvé triumfovat i doma. Na sekcích, kde zrovna čaruje, se tvoří hloučky. Nechybí ani Kolářova maminka Zdenka. „Strach nemám, to oni kluci padat umí. Spíš jsem nervózní, jak to dopadne,“ usměje se a ukazuje batůžek. „Mám v něm pro Vaška ručník, ale zatím ho nepoužil.“
Slunce praží, teploty atakují tropickou třicítku, ale v chladných lesích je příjemně. A 25letý blanenský rodák exceluje. „Hodně mi pomohlo, že jsem nejel první. Viděl jsem spoustu jezdců před sebou a mohl jsem si vybrat možnost, jak to zajet,“ popisuje průběžný lídr hlavní soutěže.
Rodina, základ biketrialu
„Václave, zmiz, budou lítat facky,“ upozorní českého favorita při obhlídce terénu rozhodčí, když se na start sekce z betonových překážek staví Ital Marco Bonaldo. Za chvíli se poblíž restaurace rozezní italské nadávky, biketrialista jízdu kazí a připisuje si trestné body – za dotyk se zemí a nedodržení časového limitu.
Vlastně všechny tyhle včerejší momentky vykreslují, jaký je biketrial. Adrenalinový, nevyzpytatelný, ale především také rodinný. Vždyť rodinní příslušníci nejčastěji tvoří jezdcův podpůrný tým. I Kakáče na trati doprovází jeho otec Radim – šéf českého biketrialu a jeden z organizátorů.
Že se jedná o vrcholného sportovního činovníka, byste nepoznali. Na zádech dva batohy, na krku pověšený foťák. „Je to pro něj hoňka, ale chci, aby mi dělal doprovod,“ usměje se jeho syn. „Trošku ví, jak se mnou pracovat, kdy mě podpořit a kdy mi do toho moc nekecat. Ale sypou se na něj z každé strany otázky ohledně závodu. Má to složité.“
Doma, a přitom to není doma
Na organizaci šampionátu, který se do Blanska vrátil po třech letech, se podílíiMartin Kakáč. „Když bylo potřeba, někoho jsem přivezl nebo jsem pomáhal s ubytováním,“ líčí. „I kvůli tomu jsem tratě neviděl. Za poslední půlrok jsem tu byl tak dvakrát,“ přiznává Kakáč. „To já mám v Blansku jiná oblíbená tréninková místa,“ doplňuje Kolář.
Právě na ně chce obhájce světového zlata své kamarády a zároveň rivaly vzít před sobotní druhou polovinou mistrovství. „To přijde to hlavní. Lidé nebudou v práci a dorazí,“ věří Kolář.
V roce 2013 se při blanenském šampionátu, při kterém bral Kolář stříbro, toulalo po lese, koukalo a fandilo dva až tři tisíce diváků. „Dřív jsme zkoušeli zavést symbolické vstupné
za desetikorunu, abychom věděli, kolik lidí přišlo,“ sděluje Kakáč senior. „Ale skoro nikdo neplatil. Lidé se vymlouvali, že jen lesem prochází, takže jsme od toho upustili,“ usměje se biketrialový šéf, jenž se v pondělí při zahajovacím dnu mistrovství téměř nezastavil.
Nemohl tak obdivovat kousky legendárního Španěla Raula Gutierreze nebo čínského skokana Xuan Zhaa. Ty všechny však včera v Elite 20 nechal Kolář daleko za sebou. „Když se mi docela daří, nejsem tak moc odměřený. Mnohem víc se bavím s ostatními a vnímám i okolí,“ poznamenává Kolář.
A Češi věří, že v sobotu bude rozdávat úsměvy znovu. Znamenalo by to, že Kolář úspěšně zvládl zlatou obhajobu.
