Už vám došlo, že jste právě vyhrál Lombardii?
„Ne, nemůžu tomu uvěřit,“ kroutil hlavou Bauke Mollema při rozhovoru těsně po závodě a neustále si prohrabával mokré a zpocené vlasy. „Věděl jsem, že musím ujet dřív, že si musím vypracovat náskok. Když kluci útočili na Civigliu, byli explozivnější než já. Když zpomalili, byl to můj moment, který jsem musel využít.“
A využil ho parádně.
Když se 20 kilometrů před cílem zvedl ze sedla a vydal se vpřed, nikdo za ním nevyrazil. Nikdo na jeho nástup nereagoval. Všichni po sobě koukali.
„Před závodem se o mně určitě nemluvilo jako o jednom z favoritů. Možná proto po mně kluci hned nešli a nechali mě ujet,“ popisoval.
ŽIVOTNÍ TRIUMF. Bauke Mollema vstřebává svůj triumf na závodě Kolem Lombardie.
Záhy měl 10 vteřin k dobru, pak 20, 30, 40. Podobný náskok pak držel i při posledním stoupání dne na San Fermo della Battaglia, kde ho zezadu zkoušeli dostihnout Roglič, Valverde nebo Bernal.
Až bylo jasné, že už ho nikdo nedojede.
„Využil jsem ideální moment k útoku a pak jsem do toho dal všechno. I tak je to neuvěřitelné, že mi to vyšlo,“ smál se.
Kolo je součást našich genů
Když byl malý, stejně jako většina nizozemských dětí jezdil do školy na kole. V zemi Beneluxu nic nenormálního. To se začalo měnit, když si na řídítka připevnil časovkářské nástavce a začal si čas strávený jízdou do školy měřit.
Tam se začal rodit budoucí šampion.
„Žil jsem asi 12 kilometrů od školy a postupně kolu propadal. Dělal jsem si na něm různé vylepšováky, a tak má cesta cyklistikou začala,“ popisoval.
Nepřipadal si ale nepatřičně, kolo k nizozemské kultuře patří.
Amsterdam, hlavní město kol - na kola narážíte na každém kroku
„Když přijedete do Amsterdamu nebo jakéhokoliv většího nizozemského města, vidíte jen kola. Tak se u nás lidi pohybují. Je to rychlejší než auto a taky zdravější. Je to prostě součást našich genů,“ říká.
K tomu studoval starověký Řím, jeho jazyky, kulturu, náboženství.
„Vždycky jsem miloval francouzštinu, která mě přivedla k dalším jazykům a kulturám, pak i k Římu. Jenže když začala hrát cyklistika v mém životě větší roli, studium jsem musel ukončit,“ vysvětloval.
S kolem to totiž šlo hodně rychle.
Ve dvaceti vyhrál slavný Avenir – Tour pro mladíky a sáhl po něm nizozemský Rabobank. Jeho pouť profesionálním pelotonem začala.
Před osmi lety už dojel třetí na Vueltě (ze čtvrtého místa se posunul po diskvalifikaci vítěze Coba), na Tour se mezi nejlepší desítku probil třikrát, na Giru dvakrát, letos skončil pátý.
Spal jsem 0 hodin
Před dvěma lety vyhrál i etapu na Tour, triumfoval i na klasice v San Sebastianu, ale vyhrát Monument? To je přece jen pro skromného Holanďana ještě o něco výš.
Zvlášť, když se to od něj vůbec nečekalo. Nefiguroval ani mezi deseti největšími favority.
„Ale byl opravdu extrémně silný,“ ocenil Mollemu i třetí Bernal.
Pro nizozemskou cyklistiku to byl v sobotu vůbec velký den.
Klasiku padajícího listí ovládla malá země Beneluxu teprve počtvrté během 113leté historie. Před Mollemou naposledy v roce 1981 Hennie Kuiper.
Kolem LombardieZpravodajství |
„A já kvůli tomu ze soboty na neděli spal přesně 0 hodin,“ líčil Mollema v neděli ráno. „Když jsem si to všechno zpětně přehrál v hlavě, že jsem právě před zraky svých rodičů vyhrál Lombardii, bylo to na mě příliš. Byl jsem plný adrenalinu, emocí a když jsem pak slyšel nizozemskou hymnu, úplně mě to dojalo. A v noci se mi to neustále vracelo.“
Radost to byla dvojnásobná. Na stejném závodě se totiž s kariérou loučil 38letý Laurens ten Dam, dlouholetý Mollemův kamarád a spolunocležník.
„Pro nás oba to byl speciální den. Tolik let jsme spolu strávili v pelotonu, tolikrát jsme spolu večeřeli, bydleli na jednom pokoji. A teď jsme tu sobotu mohli zapít dvakrát,“ vyprávěl Mollema.
Mads Pedersen z Dánska se raduje z vítězství v závodě s hromadným startem na mistrovství světa v Harrogate.
Vlastně je to podzim ve znamení Treku-Segafredo.
Před dvěma týdny všechny na světovém šampionátu zaskočil Mads Pedersen, když v napínavé koncovce závodu o duhový trikot přechytračil i evropského šampiona Mattea Trentina a stal se nejpřekvapivějším vítězem mistrovství světa za poslední roky.
Teď na něj Mollema navázal a z průměrného roku udělal pro Trek jeden z nejlepších v historii.
„Náš sponzor má teď určitě radost,“ říká. „Při podzimních klasikách se každoročně cítím dobře, ale nikdy jsem to nedokázal prodat ve vítězství. Letos se to povedlo a jsem za to vděčný.“
Ve dvaatřiceti se ještě do cyklistického důchodu nechystá, ale ví, že jednou to přijde. A už teď má jasný plán, co s volným časem udělá.
„Až s kolem skončím, zaběhnu si maraton.“
