Do cíle nedělní etapy zbývalo asi sedm kilometrů, když ze skupiny asi 15 lidí vyrazil španělský matador. „Věděl jsem, že pokud chci vyhrát v celkovém pořadí, musím zaútočit co nejdřív to půjde,“ bude později vyprávět.
Odezva na jeho atak? Vůbec žádná. Všichni ostatní po sobě jen koukali, než do čela nastoupil Brent Bookwalter - kolega tehdy vedoucího Tejaye van Garderena a začal Španěla stíhat. Španělův náskok ale narůstal, v jednu chvíli až na minutu.
Tři kilometry před cílem za to vzal sám Van Garderen. „Myslel jsem, že to bude stačit, ale bohužel. Klobouk dolů před Valverdem, udělal to skvěle,“ řekl Američan v cíli, do kterého dojel o 48 sekund později a klesl na druhé místo v celkovém pořadí. „Ale prohrál s jedním z nejlepších cyklistů na světě, za to se přece nemusí stydět,“ utěšoval ho šéf BMC Valerio Piva.
A Valverde? Ten zase slavil, v Andalusii už počtvrté. „Ale tohle je asi nejhezčí výhra ze všech. Ty minulé byly taky krásné, ale letos se mi vítězství čím dál víc vzdalovalo, tak možná proto,“ říkal v cíli.
První čárku si může odškrtnout.
Nejvšestrannější cyklista světa
„Nikdy jsem se nesetkal s tak všestranným cyklistou,“ říká o něm sportovní ředitel Movistaru Eusebio Unzué.
A opravdu, Valverde nejen že vyhrává v podstatě celou sezonu, on je konkurenceschopný téměř v každém závodě, nehledě na profil.
Všichni ho znají jako skvělého vrchaře a etapového závodníka. Jistě, vždyť je to vítěz Vuelty z roku 2009, loni byl třetí na Tour... Ale kromě toho je to i famózní klasikář - tři výhry na Lutych-Bastogne-Lutych nebo na Valónském šípu, k tomu třeba šest medailí ze světových šampionátů.
Pokud si myslíte, že Valverdeho slabina je v časovce, tak se podívejte na španělský šampionát z předloňského roku...
No a aby toho nebylo málo, pětatřicetiletý cyklista má doma ještě tři zelené dresy pro vítěze bodovací soutěže na Vueltě. Ano, na té ho většinou získávají skvělí vrchaři, ale přece. Pokud se Španěl objeví ve finiši v menší skupině, často je to největší favorit na vítězství.
Neporazitelný odmala
Hlad po triumfech v sobě nemá posledních pár let, takový je už od útlého mládí.
V devíti se poprvé postavil na start závodu v Jumilie - dojel druhý. Hned v tom dalším ale vyhrál!
Když mu bylo jedenáct, začala jeho úžasná série padesáti vítězství. „Opravdu, neprohrál jsem jediný závod. Když mě někteří kluci viděli na startu, byli znechucení. Ale co jsem měl dělat?“ ptal se s úsměvem.
Říkali mu El Imbatido, tedy neporazitelný.
„Takový je skoro pořád. Vždyť on opravdu umí do kopce, spurtovat, stal se z něj i skvělý časovkář. Ale nejdůležitější vlastností je jeho pokora. Nad ním nikdy nevyhraje ego,“ vychvaluje svého svěřence Unzué.
Ano, spousta stejně starých a stejně úspěšných cyklistů by svému mladšímu kolegovi, tak jako Valverde Quintanovi na loňské Tour, nepomáhala. Jistě, netahal pro něj takovým způsobem, aby se úplně zničil, ale z jejich střídavých útoků těžili oba dva.
„Alejandro své šance obětoval kvůli mně,“ přiznal Nairo Quintana. „Sám z naší taktiky profitoval, ale společně jsme silnější, než kdybychom každý závodili sám.“
Jeden cíl v sezoně? Co to je?
Fanoušci ho milují, vždyť symbolizuje návrat ke kořenům, kdy nejlepší cyklisté světa vítězili ve skoro každém závodě, do kterého nastoupili. A rodák z Las Lumbreras jako by vzdoroval názorům, že by si cyklisté měli v sezoně stanovit jeden, maximálně dva hlavní cíle. U něj opravdu platí, že kdykoliv je na startu, musíte s ním počítat jako s jedním z favoritů.
Nairo Quintana slaví výhru na Giro d ́Italia. Pomůže svému kamarádovi letos Valverde ve Francii ke kýženému žlutému dresu?
„Aktuálně je v nejlepší formě. Dřív byl na kole takový živý, někdy možná až příliš. Teď? Málokdy udělá chybu,“ tvrdí další sportovní ředitel Movistaru José Luis Arrieta.
Letos si za svůj „hlavní“ cíl dal olympijské hry. Trať v Riu by měla vyhovovat právě jezdcům typu Valverdeho. Trenér španělské reprezentace Javier Minguez ho už dokonce jmenoval lídrem. „Už teď se na Rio hodně těším. Bude to má čtvrtá olympiáda a ještě s takovým profilem,“ zasnil se.
Je fakt, že olympijská medaile Španělovi v bohaté sbírce chybí a určitě by se v ní vyjímala, ale o tu bude bojovat až za půl roku. Do té doby má v plánu jarní etapové závody, obhajobu vítězství na ardénských klasikách, chystá se na Giro a svému kolumbijskému kamarádovi chce na Tour pomoct ke kýženému vítězství.
„Je toho dost, chci hlavně objet co nejvíc jednodenních závodů, abych měl nějaký trénink před Riem. Uvidíme, na co to pak na Giru bude stačit, Tour pojedu vyloženě jako pomoc Nairovi. Ale v obou závodech už budu myslet na olympijské hry,“ přiznal.
Co to v případě Valverdeho znamená? Být ve vyjmenovaných závodech minimálně mezi nejlepšími pěti.
Nadnesené? Uvidíme.
