Přála si zůstat zdravá. Přála si, aby už všechno konečně probíhalo tak, jak má.
Jenže když se minulý týden vrátila ze štace v americkém Soldier Hollow, okamžitě ulehla.
„V pátek jsem měla zvýšenou teplotu, lehce mě bolelo v krku, k tomu rýma. Když jsem v pátek druhý den po sobě ležela v posteli, říkala jsem si, že snad ani nikam nepojedu. Ale naštěstí jsme to podchytili včas,“ popisovala na ruzyňském letišti.
V sobotu už jí bylo lépe, v neděli byla úplně fit. A tak spolu s Markétou Davidovou, Evou Puskarčíkovou, Michalem Šlesingrem, Michalem Krčmářem a Tomášem Krupčíkem odletěla na závěrečné soustředění do norského městečka Os, odkud se tým poté vydá do dějiště světového šampionátu – švédského Östersundu.
A Vítková snad i s dobrým pocitem.
Mistrovství světa v biatlonu ve Švédsku: kompletní program |
Co víte o místě, kde se budete tento týden připravovat na mistrovství světa?
Vlastně nic. Neřešila jsem to, prostě tam jedeme na trénink, tak jsem se po tom ani nepídila. Jen nám říkali, že je to zrekonstruovaný areál. Pro nás je dobré, že se nemusíme nikam dlouze přesouvat. Budeme bydlet na stadionu, všechno budeme mít blízko a do Östersundu to je čtyři hodiny, takže pak nemusíme nikde dlouho cestovat.
Co se dá ještě za ten týden stihnout?
Pro mě je nejdůležitější zůstat zdravá, což se mi po závodech v Americe úplně nepodařilo. Ještě v pátek jsem byla dost skeptická, ale naštěstí jsme to podchytili včas.
V americkém Soldier Hollow jste si zajela nejlepší výsledky sezony – 19. místo ve sprintu a 9. místo ve stíhačce. Byla to velká vzpruha?
Jo, tohle jsem potřebovala. Sezona není dobrá a dva závody se mi zadařily, za což jsem byla ráda.
Veronika Vítková na trati stíhacího závodu v Soldier Hollow.
Co se změnilo, že to najednou šlo?
Nezměnilo se nic, jenom jsem se posunula asi o osmdesát míst dopředu (smích).
Takže to přišlo samo od sebe?
Já pořád věřila, že se to musí zlomit. Po špatných závodech je člověk vždycky takový špatný, ale já dělala všechno pro to, aby ta sezona byla dobrá. Nedařilo se mi a nevíme úplně proč, ale jsem ráda, že to v Americe vyšlo.
To předtím v Kanadě jste na trati zažila absolutní bezmoc, je to tak?
To byla hodně velká bezmoc. Těžší závod jsem nezažila (ve vytrvalostním klání skončila 72., přitom na střelnici chybovala jen jednou). Trenéři se mě pak ptali, proč jsem nevzdala, že mi to i říkali, ale já jsem jela v takovém tunelu, že jsem to na trati ani neslyšela.
Už jste během kariéry něco podobného zažila?
Myslím, že tohle je nejbolavější sezona, co kdy byla. Ten závod každého vždycky bolí, protože jedete, jak nejrychleji můžete, ale tohle bylo ještě trochu víc.
Jak těžké bylo vyrovnat se s tím psychicky?
Myslím, že to bylo v pohodě, protože na střelnici mi to tam padalo. Jen prostě ač by tělo chtělo, nešlo to a nevěděli jsme proč.
Vzhledem k tomu všemu, může to být vaše poslední mistrovství světa?
Těžko říct. Zatím žádné závěry nedělám.
Na soustředění před mistrovstvím vyrážíte do neznámého střediska Os. Loni před olympijskými hrami jste zvolili rovněž nezvyklé místo – kazašské Almaty a poté přišla medaile.
No jo, jenže loňská sezona probíhala jinak než ta letošní. Tohle mě vlastně ani nenapadlo.
Jak vlastně máte ráda Östersund?
Mívala jsem to tam ráda. Jela jsem tam první dospělácké mistrovství světa, takže to je návrat po … moc letech. (zasměje se)
Přesně po jedenácti. V čem je Östersund specifický?
Ta střelnice dokáže být hodně zrádná. Ač je tam relativně jednoduchý příjezd, většinou dost fouká.
Vzpomenete si ještě na něco z vašeho prvního mistrovství?
Bylo to i poprvé, kdy jsem rozjížděla štafetu. Ráda na to vzpomínám, byla jsem ještě juniorka a zajela si tam pěkný výsledek. (14. ve vytrvalostním závodu, 12. se smíšenou štafetou a 16. s ženskou štafetou)
S čím vlastně na světový šampionát vyrážíte? Uvolněnější, že to může být už jenom lepší?
Nemyslím, že bych dosud nebyla uvolněná. Jsem ráda, že se mi v Americe dařilo a doufám, že to bude pokračovat dál.
S jakými výsledky budete spokojená?
Budu spokojená, když mě to v závodě nebude tak strašně bolet a když se nebudu tak trápit. Pak z toho vzejde třeba i nějaký výsledek. Nevím, neřeším to.
