Oberhof pro servismany není nejpohodlnějším místem. Zatímco jinde obvykle testují na muldě hned před buňkou, v dějišti šampionátu musejí podstoupit půlkilometrový sestup z prudkého kopce.
"Chystáme třicet párů, ale první den jsme jich museli zvládnout sedmdesát. Pomáhá nám i bývalý reprezentant Jan Matouš, aby to mělo spád. Na prodlevy není čas," konstatuje Málek, když si svlékne "kosmický" respirátor.
V buňce jsou různé výpary z parafínů, prášků a urychlovačů. "Někdo říká, že jsou natolik škodlivé, že za čtyři roky sníží výkonnost plic až o třetinu," říká další člen českého servisního týmu Pavel Štolba a s úsměvem dodává: "Ale u nás se často větrá, každý se k nám jde zahřát a posvačit."
Servismani mají za úkol vyhledat nejrychlejší variantu namazání. Vybírají se i lyže, které se liší tvrdostí a strukturou. "Všichni závodníci si vybírají tři čtyři páry podle struktury sněhu a teploty. Z nich pak vyberou jeden nejrychlejší," popisuje praxi Málek.
Například mistryně světa Kateřina Holubcová si do Německa přivezla dvanáct párů. "Ale celkově jich má ještě víc. Určitě kolem dvaceti. Při výběru jsme vycházeli z dlouhodobé předpovědi počasí a z testování v průběhu sezony," připomíná její osobní kouč Vlastimil Jakeš.
Na lyže přijdou až tři vrstvy vosků. Na podklad se dává jeden z parafínů, kterých má česká výprava v Oberhofu na sto druhů. Na něj se nanese prášek a pak urychlovač.
"Výrobci nedokáží zatím nabídnout takové urychlovače, aby vydržely celý závod. Ale i když vystačí jen polovinu trati, je pro biatlonisty vydatným pomocníkem. Šetří jim síly, pomáhá psychicky. Používají ho také skokani na lyžích," vysvětluje Štolba.
Z každé přípravy, předzávodního tréninku i závodů provádějí servismani zápis. Protokol se vede celé sezony. "Může být malým rádcem, když nastanou někdy podobné podmínky," tvrdí Málek, člen olympijského týmu v Naganu.
Nedávno firma Swix uvedla na trh novou řadu prášků, obohacené skoro stoprocentním fluorem. Jedna malá krabička stojí tři tisíce korun a vystačí pouze na šest párů. "Ale pokud chceme stíhat a držet krok se světem, musíme je koupit. Třebaže se liší v maličkostech," říká Málek.
Připrava lyží není ve všech týmech stejná. Jedničkou ve vybavení jsou asi Norové, kteří sebou mají celou laboratoř. Strukturu sněhu zkoumají mikroskopem. "Jenom oni a Bělorusové mají speciální měřák na vlhkost," zdůrazňuje Málek. Zatímco čeští servismani si do Oberhofu přivezli jednu bednu náčiní, jejich norští kolegové jich měli dvanáct.
A co domácí Němci? Ti mají několik na sobě nezávislých týmů. "Testovací postup má každý jiný a pro každého je tajemstvím. Ani my nikomu neříkáme, jak to děláme. Ať si na to konkurence přijde sama. Víme, že třeba Norové mají databázi, podle které pak mažou," dodává Málek.
"Příprava lyží na jeden závodní den není levnou záležitostí, vyjde průměrně na dvacet tisíc korun," odhaduje ze zkušenosti reprezentační trenér Milan Janoušek. "Ty jsme svým způsobem ve středu vyhodili oknem. Připravovali jsme lyže, ale závody byly kvůli mlze nakonec přeloženy na čtvrtek, kdy byly úplně jiné podmínky."
Nejhorší situaci s mazáním zažili v této sezoně servismani ve slovenském Osrblie. "Umělý sníh je vždy tupý, pomalý. Navíc tam měla voda zvláštní složení. Byla vápenitá, proto kvalitně namazat uměli snad jen domácí," říká Málek, bývalý vítěz světové univerziády.
Ne vždy jsou servismani pochválení. Jakmile závodnící zamračeně řeknou: Dneska lyže nejely, není to pro ně dobrá zpráva. "Ale potřebujeme slyšet i negativní věci. Kolikrát to není naše chyba, protože my se snažíme každý den udělat maximum. Někdy se změní podmínky, jindy si závodník sám vybere špatné lyže, které nemají třeba vhodnou strukturu na daný sníh."
"Většinou, když se závodníkům nedaří na střelnici, tak jsou obyčejně pomalé i lyže," usmívá se závěrem Štolba.
 Servismani při plné práci. |
