Kdyby platilo, jaký první krok, tak po celý rok, bylo by Šlesingrovi hej. Do pohárové zimy vstoupil třetím místem se smíšenou štafetou. Jenže takové záruky mu nikdo nedá. Ani ty, že popularita biatlonu poroste v Česku podobně jako v Německu či Norsku.
Co by se muselo u nás stát, aby tu byl biatlon tak populární jako v Německu?
Těžko říct. On je biatlon pro trochu jiné fanoušky než ty fotbalové.
Jak to myslíte?
U nás se často fandí spíš od piva z hospody, nebo od lahváče v obýváku. Aby tihle lidé šli fandit do přírody, je složité. V Německu má biatlon tradici, dva svěťáky ročně. U nás se tradice teprve rodí. Ale fanoušky získáváme. Už teď si myslím, že tu biatlon začíná být populárnější než hladké lyžování. Když si pustím v televizi dlouhý závod v běhu na lyžích, podívám se na start, pak si jdu na dvě hodiny lehnout a potom si pustím finiš. Biatlon má potenciál, že střelba míchá pořadím do poslední položky. Na což se kouká líp, než když někdo v běhu nasadí robotické tempo a vydrží s ním až do cíle.
K získání popularity sport potřebuje i úspěchy a výrazné osobnosti. Cítíte, že takovou roli přisuzují biatlonisté v Česku vám?
Jo, jsem si toho vědom. Ale lidé zase musí vidět, že skloubit běh a střelbu je vážně složité.
V internetových diskusích občas zazní názory, že biatlonisté jsou sportovci, kteří neumí ani jednu věc opravdu špičkově. Jak na takové hlášky reagujete?
Já si ty diskuse rád čtu a občas se i pobavím, protože hloupost některých lidí je opravdu komická. V Německu se fandí i těm, co jezdí na chvostu, protože fanoušci si tam přišli závody užít a ne se někomu posmívat. Spousta takových fanoušků je i u nás - ale na druhou stranu je tu dost takových, kteří rádoby rozumí všemu a ještě se o ty své scestné názory chtějí podělit.
Líbí se vám, když Martin Fourcade, šampion Světového poháru biatlonistů, nastupuje také do pohárových závodů běžců?
Tohle dělali Björndalen, Andersen i další. Ti kluci jsou na tom běžecky velice dobře. Je dobré, když se občas nějaký takový frajer zvedne a jde prohnat hlaďaře. Jen ať vidí. My se rádi špičkujeme. Běžci říkají, že biatlonisti jsou lyžaři, kteří neumí dobře běhat, tak se k tomu naučí střílet a stačí jim to. My zase tvrdíme, že lyžaři nemají dost dobrou palici na to, aby se k běhu naučili i střílet. Kvalitativně jsou však oba sporty srovnatelné,
Jak byste skončil v pohárovém klání běžců na lyžích vy?
Neumím odhadnout. My trénujeme na intervalové závodění. Třeba exhibiční Ski Sprint v běhu na lyžích ve Varech byl pro mě docela škola. Jak jsme zvyklí jezdit se zbraní na zádech, nepouštíme se do agresivních manévrů, při nichž hrozí nějaký pád, ať už můj nebo soupeře. Kdo by se chtěl válet s puškou v kotrmelcích, že? Ale při tom sprintu najíždím do zatáčky a najednou fik, někdo mi tam vlítne vnitřkem a klidně mě podrazí.
Co by naopak dokázal běžecký velikán Northug v souboji s nejlepšími biatlonisty?
To by možná byla sranda. Se zbraní by se mu jelo úplně jinak, přece jen ty čtyři kila na zádech pocítí, i když je chlap jako hora. A další věcí je soustředění na střelbu. Ta je velkým kontrastem k běhu.
Kolik času potřebujete před střelnicí na zklidnění dechu vy?
Což o to, já se uklidňuju relativně rychle. Když půjdu na výběh, při kterém budu mít na kopci 190 tepů, během 40 vteřin mám zase 120. Ale my v podstatě nepotřebujeme trénovat nějaké rychlé uklidňování. Připravujeme se na to, abychom dokázali střílet i ve velkém zatížení, při zhruba 170 tepech.
Letos to zatížení bude přece jen větší. Šampionát v domácím prostředí je tlakem navíc. Navíc během sezony se máte stát otcem.
To je pořád daleko, jak mistrovství světa, tak narození mého potomka. Nejsem člověk, který by se díval daleko za horizont. Pro mě je i měsíc dlouho. Ale jsem rád, že už závodíme. Jsou typy, co se v tréninku rádi dřou jak psi a závodit by ani nemuseli. To já fakt nejsem.
Potomka čekáte v lednu. Také váš reprezentační kolega Holubec se loni dočkal během zimy.
Prostě zrovna byla dovolená, no... Ale je to dobré pro partnerku, že se nemusí tahat s tím břichem v parném létě, ne? Ideální by bylo, kdybych mimino naplánoval přesně na 3. února, kdy mám narozeniny, aby se mi snáz pamatovaly. Já jsem v těch datech špatnej.
Může vás nová role otce změnit? Mnozí sportovci tvrdili, že je otcovství zklidnilo.
Uvidíme, jak na mě zapůsobí. Třeba potom budu při závodech klidnější. Nebo si naopak při nich budu říkat: Co tu s tou puškou dělám, když můžu být s rodinou doma? Každopádně já mám kroky do neznáma rád. Takže se těším.
Dva roky po sobě jste skončil v Top Ten celkového pořadí Světového poháru. Bude hattrick?
To bych si přál. Ale každý rok tam naskočí někdo divoký, mladý, konkurence se vyrovnává. Už to není jako dřív, kdy jezdili Björndalen a Poiréé, pak mezera a pak zbytek startovního pole. Každý závod může dnes vyhrát třeba 30 lidí.
Tedy i vy.
Když se všechno sejde.
Gabriela Soukalová nyní říkala, že závodit ve smíšené štafetě s takovou hvězdou, je pro ni čest.
Pro mě je taky čest, že můžu sám se sebou závodit. Ne, vážně. Jako hvězda se rozhodně necítím. Ale delší čas jsem v širší špičce. Nějakou slušnou kvalitu jsem snad už ukázal.
