V očích Gabriely Koukalové je zdejší areál místem na konci světa, kde končí silnice, lišky dávají dobrou noc a v okolní samotě si krásně vyčistíte hlavu. Coby dějiště mistrovství v covidovém roce, kdy se diváci stali přežitkem i rizikem, se tato velká biatlonová louka uprostřed ničeho stala vlastně i místem symbolickým.
Za nejbližší pořádnou civilizací odtud musíte sjet půl hodiny autem po vytrvale se klikatící silnici do Bledu. Město u stejnojmenného půvabného jezera bývalo vyhlášeným letoviskem evropské smetánky a hostitelem nesčetných kongresů, jenže i tady jsou najednou ulice poloprázdné a kachen na jezeře víc než lidí okolo něj.
O společenské rozptýlení se zde tudíž starala alespoň francouzská výprava.
Nejprve trenér Frederic Jean, který se vsadil, že v případě dvou medailí svých svěřenek poběží kolem Bledu soukromý maraton - a zvládl ho v minus pěti stupních za 3:34 hodiny. A potom Antonin Guigonnat, jenž se společně s Julií Simonovou stal překvapivým šampionem singl mixu a své zlato oslavil v pátek skokem do vod jezera, čímž napodobil kousek svého slavného krajana Martina Fourcada z roku 2007. Ještě že se mezitím výrazně oteplilo.
V nové roli. Martin Fourcade na MS biatlonistů už jen přihlížel. Měl chápavá slova pro potíže Johannese Böa: "Z vlastní zkušenosti vím, jak psychicky obtížné je nastupovat do šampionátu v roli hlavního favorita." A ocenil krále mistrovství Lägreida: "Na 24 let je úžasně vyzrálý." https://t.co/GPiVu9LaRo
Němečtí biatlonisté si po katastrofálním vstupu do šampionátu uspořádali alespoň „týmové barbecue v režimu bezpečných rozestupů“, aby na chvíli přišli na jiné myšlenky. A vida, Arnd Peiffer pak vyválčil stříbro z vytrvalostního závodu.
Italka Lisa Vittozziová pro změnu ukuchtila na hotelu pro sebe i další členy italského týmu milované tiramisu, načež nejprve perfektně rozjela sobotní štafetu a v neděli byla až do posledního kola ve hře o medaile.
 |
Zatímco Češi, Slováci, Norové, Rusové a některé další výpravy měli to štěstí, že bydleli při šampionátu nahoře, tedy v hotelu Šport nedaleko od biatlonového areálu, větší část výpravy musela být ubytována dole, tedy u jezera Bled. „Upřímně jsem je litovala,“ říkala Lucie Charvátová. „Každý den nahoru a dolů všemi těmi zatáčkami, to by v mém případě bylo na zvracecí pytlík.“
U kruhového objezdu a odbočky na Pokljuku svítil v Bledu do dáli transparent: „Vítáme elitu světového biatlonu.“ Nikdo z místních, kromě členů organizačního výboru, se však na tuto elitu nesměl zajet podívat, jelikož pět kilometrů od stadionu by ho na silnici nekompromisně otočila policejní hlídka.
„Ale na závody bez fanoušků jsme si dávno zvykli,“ podotkl Michal Krčmář. „Spíš kdyby se teď někde objevili, sedneme si z toho na zadek. Všechny ty tváře okolo nás už po 14 dnech dokonale známe,“ dodala Charvátová.
VÝSLEDKY: Mistrovství světa biatlonistů v Pokljuce v roce 2021 |
Před rokem v Anterselvě je každý den hnal řev 20 tisíc diváků. Pak přišel covid, ochranná opatření, nová sezona a testování každý čtvrtý den.
„S někým ty nové pořádky psychicky dost zamávaly,“ přiznal Ondřej Moravec, veterán dvanácti mistrovství světa. Své poslední označil přívlastkem nejdivnější.
Dva němečtí novináři měli v polovině šampionátu pozitivní test na covid a museli zůstat v izolaci na hotelu, kde jim jídlo nosili ke dveřím pokoje. Hygienici jim nepovolili vrátit se domů.
Slavnostní zahájení i zakončení šampionátu, odehrávající se u břehů Bledu, bylo „přístupné“ jen online a na tiskových konferencích se medailisté střídali, aby neseděli vedle sebe.
Sportovní novinařina v covidové éře. Na MS biatlonistů připustili kvůli snížení rizika nákazy jen 30 píšících novinářů z celého světa. Každý jsme dostali vlastní stůl, nejméně 2 metry od ostatních stolů. Roušky a selfie tyč na rozhovory přes ochranný příkop byly nezbytností. https://t.co/EcALAM3BkW
V tiskovém středisku dostal každý ze 30 píšících novinářů, kteří byli na šampionát připuštění (víc vedení IBU nepovolilo), přidělen svůj vlastní stůl, patřičně oddělený od ostatních. Dokonce nám bylo vysvětleno, ať se kvůli omezení rizika nákazy ani nedotýkáme tlačítek na kávovaru a počkáme, až to za nás udělá určený pracovník. Rovněž míst, kde bylo možné hovořit se sportovci či trenéry, výrazně ubylo.
Vyrovnávání se s covidovou realitou dnešního světa se pro týmy i média stalo novým prvkem vrcholového sportu. Jak na to? Michal Krčmář nabízí recept: „Stačí, když si uvědomím, že se tu dál utkáváme s nejlepšími na světě. Náboj těch soubojů je přece stejný i bez diváků.“
Po týdnech mimo domov se nyní vrátí do země v epidemiologické krizi. Lucie Charvátová, žena z okresu Trutnov, přemítala: „Když teď pojedu z Vrchlabí na trénink do Jablonce, což je moje práce, budu muset mít s sebou pracovní smlouvu, aby mě na hranicích okresu policie pustila ven. Je to šílené.“
Češi na MS biatlonistů: oslnivá záře zlata, ale i problémy žádající nápravu |
Ale už za týden opět vklouzne do střežené biatlonové bubliny, která introvertům (jakým je i ona) o samotě na jednolůžkových pokojích až tak moc nevadí.
Zato extrovertka Tiril Eckhoffová říká: „Občas mám pocit, že se z toho zblázním.“
