Sám odmala závodil, od roku 2000 pak pracoval v letohradském biatlonovém oddílu. „A dělal jsem i asistenta juniorské reprezentace,“ připomíná.
Právě z Letohradu zná dvě velké hvězdy - Michala Šlesingra s Ondřejem Moravcem. „To mi samozřejmě v rozhodování, zda přijmout nabídku z A-týmu, pomohlo. Nešel jsem do neznámého prostředí,“ vysvětluje. Nabídku přijal.
Od léta se tak sžívá s úplně jinou formou práce, než na jakou si zvykl v dorostu. Nemusí nikoho přemlouvat k tréninku, nevychovává nové naděje, pečuje o ty současné.
„U dorostu je to ze dvou třetin manažerská práce. Tady se naopak už staráte jen o to trenérství, všímáte si detailů,“ srovnává.
Proč na něj padla volba?
V sezoně po hrách v Soči 2014 čeští muži pod vedením šéftrenéra Ondřeje Rybáře a kouče Marka Lejska zářili. Ondřej Moravec skončil v celkovém hodnocení Světového poháru šestý, Michal Šlesingr hned za ním. Oba se podíleli i na zlaté smíšené štafetě na mistrovství světa v Kontiolahti, kde Moravec přidal jednu stříbrnou a jednu bronzovou individuální medaili.
Sezona snů.
Ta loňská tak veselá nebyla. Trápily je horší střelba i běh. Česko skončilo v mužské kategorii v pohárovém pořadí zemí až osmé a ztratilo tak jedno místo při nasazování biatlonistů do závodu.
I proto přišla změna trenéra. „Vše se odehrálo po vzájemné dohodě,“ uvedl šéf svazu Jiří Hamza.
Celý mužský tým dál zaštiťuje z postu šéftrenéra Ondřej Rybář. „Jen část tréninkové náplně se přesunula za Michalem,“ vysvětluje Šlesingr. Rybář neabsolvuje všechny Světové poháry, třeba ve slovinské Pokljuce bude mužský tým ležet pouze na Málkových bedrech.
Během příštích čtyř měsíců ho čeká úkol dostat české muže zpět na předloňskou úroveň. „Je to výzva. Ale kdybych nevěřil, že můžu být klukům prospěšný, nešel bych do toho.“
