Váš třetí světový šampionát bude určitě jiný tím, že na tribunách ani u tratí nikdo nebude fandit. Už jste si zvykl na biatlon bez diváků?
Celá sezona je zvláštní, nejen tohle mistrovství. Je to takové smutné. Připadám si tu jako v minulých letech na Českém poháru, i když i tam nějací fanoušci chodili. Tady je to hodně komorní.
Za jiných okolností vás diváci dokázali vyburcovat?
Na trati si tím nejsem jist. Ale celá ta atmosféra, kdy jdete na závodiště a vidíte kolem sebe spoustu lidí, na mě působila. Bez ní tomu chybí náboj.
V minulé sezoně jste coby „zelenáč“ vlétl bez zábran do Světového poháru a hned jste opakovaně bodoval. Jste nyní v jiné pozici, když si uvědomujete, že už se od vás dobré výsledky očekávají? Vnímáte pocit zodpovědnosti?
Možná na začátku sezony v Kontiolahti jsem ho cítil, teď už jsem si na něj asi zvykl. Snažím se, ale nějak mi to letos nejde až tak samo jako loni.
Takže před rokem jste si ještě říkal: Hele, vždyť ono není až tak těžké mezi muži závodit?
No jo, skoro to tak bylo, první trimestr se mi tehdy povedl super. Letos je vše těžší, bodoval jsem zatím jen jednou. Jde spíš o takové období hledání se, jak na trati, tak na střelnici.
Před rokem jste o své občas riskantní střelbě říkával: Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.
Já vím. Do takové pozice jsem se ještě letos nedostal. Většinou se u mě propojuje, že když to není dobré na trati, nebude to dobré ani na střelnici. Ale rozhodně neházím flintu do žita.
Myslíte si, že na vině letošních problémů je více tělo nebo hlava?
Nevím. To můžeme analyzovat až po sezoně.
Dělal jste v přípravě něco jinak?
Určitě jsme trénovali víc. Už teď mám víc tréninkových hodin než za celou minulou sezonu. Na konci zimy jich bude tak o 120 hodin navíc. I to může sehrát roli.
Uklidňujete se tím, že takový tréninkový objem se léty projeví?
Určitě. Věřím, že je zapotřebí to vše natrénovat i proto, aby v budoucnu nebyly mé výsledky pořád jen průměrné, ale aby šly stále nahoru.
Čísla a faktapřed sprintem na MS Startovní čísla favoritů a českých biatlonistů: SP ve sprintu Jak to bylo loni? |
Bavili o tom s Ondřejem Moravcem? Protože on zažil cosi podobného. Ještě coby junior se ve Světovém poháru prosadil na bodované příčky, jenže pak měl ve 23 letech sezonu, kdy pro něj bylo obrovským problémem postoupit ze sprintu do stíhačky.
Jo jo, probírali jsme to. Radil mi, že hlavně musím vydržet. Když vydržím, tak ty roky, kdy bude líp, určitě zase přijdou - i když se ne vždycky všechno povede na 100 procent. Taky je trochu škoda, že kdyby se dařilo ostatním klukům z týmu, nebudou mě mé osobní výkony až tolik štvát. Ale když z našho týmu v lednu v Oberhofu kvůli covidu skoro nikdo nezbyl, měl jsem pocit, že přece musím něco zajet. Je to složitá situace.
Kdysi si pochvaloval Michal Krčmář, že během svých prvních let v A-týmu byl v pohodě, protože o špičkové výsledky se starali Moravec, Šlesingr nebo Soukup a on se za nimi mohl v klidu vyvíjet.
Jenže teď je to trošku jiné a taková pohoda jako před lety není. Doufám, že za rok může být zase všechno jinak.
Jak se snažíte o vylepšení vaší zatím nepříliš přesné střelby?
Hodně jsem na ní pracoval už přes léto, ale když ani pak nebyla úplně vončo, přes Vánoce jsme ještě něco doladili. Teď už má střelba v tréninku vypadá slibně. Jde jen o to přenést ji do závodu a získat zase takovou tu pohodu, kterou jsem měl loni v prvním trimestru. K tomu mi pomůže jen dobrý závod, ve kterém udělám všechno tak, jak mám.
MEDAILISTA: Jakub Štvrtecký (vlevo) slaví stříbro na juniorském mistrovství světa 2020 v Lenzerheide, zlato získal Vebjörn Sörum.
Čím si čistíte hlavu?
Bydlíme tu (z hygienických důvodů) sami na pokoji, takže je to takové jinačí. Koukám na filmy nebo na nějaké podcasty na youtubu.
Co si myslíte o dalších ochranných opatřeních na hotelu?
Je to tam dobře udělané, každý tým má v jídelně svůj prostor a vlastní boxy na jídlo, odkud si ho bereme. V Oberhofu jsme naopak museli nosit k jídlu rukavice, což bylo až psycho. Tady je situace klidnější i proto, že po několika negativních testech jsme všichni v týmu zdraví.
V lednu platil pravý opak. Jak jste prožíval, když jste v Oberhofu zůstali s Ondřejem Moravcem poslední dva z mužské reprezentace? Navíc vy jako jediný z těch, kteří se po Vánocích připravovali na Pokljuce. Měl jste obavy, že také budete mít pozitivní test?
No jasně, to bylo na hlavu, přímo strašné. Víc jsme se v Oberhofu soustředili na to, jestli nám něco není, než na závody. A když i Víťa Hornig a Tomáš Mikyska byli pozitivní, říkal jsem si: Tady si už nemůžeme být jisti ničím, vždyť se u nich covid projevil až při druhém nebo třetím testu. Já jsem naštěstí vydržel.
Napadlo vás: Možná jsem ze všech nejodolnější?
Skoro jo. Nevím, čím to je, jestli mojí krví, nebo že mám dobrou imunitu. Šel jsem i na test protilátek proti covidu, abych zjistil, jestli jsem ho už neprodělal někdy dřív nevědomky, ale žádné protilátky nemám. Tak vážně nevím, proč jsem se tehdy nenakazil. Možná jsem měl štěstí, možná mám vážně lepší imunitu, nebo šlo o souhru víc věcí.
Co vás v pátek ve sprintu potěší?
Dobrá střelba. A body. V mém letošním rozpoložení mě každé body potěší. Pomalými krůčky se chci zase vracet zpátky.
