Skupina norských seniorů přijíždí v dobových kostýmech fandit na Holmenkollen a u skokanského můstku předvádějí za doprovodu harmonikáře lidové tance.
Takřka jarní slunce se urputně prodírá skrz clonu mraků.
Z reproduktorů na stadionu zní píseň Without you od Davida Guetty a moderátorka se snaží rozpohybovat ochozy: „Jste připraveni na hromadný závod žen?“
„Ano,“ ozývá se hlasitou odpovědí.
Začíná poslední den Světového poháru v biatlonu 2016/2017. Startuje závod, který může přinést českému biatlonu krásnou křišťálovou tečku za zimou snů.
Jedenáct bodů ztrácí Gabriela Koukalová v hodnocení disciplíny před závěrečným závodem na Lauru Dahlmeierovou.
Smaže je?
KDYŽ JEŠTĚ JELY POHROMADĚ. Peloton krátce po startu.
První indicie jsou nadějné. Druhému terči Koukalové se při úvodní ležce nechce sklopit, ale nakonec se nechá umluvit. Dahlmeierová naopak druhou ranou míjí a rázem supí až v čele druhého vlaku, se ztrátou 27 vteřin.
Jak se pořadí přelévá, mění se i virtuální majitelka malého glóbu. Teď je to Koukalová. Finálové klání se stává matematickou bodovou partii..
Ačkoliv jak pro koho. Čeští trenéři Ondřej Rybář a Zdeněk Vítek jakoby kalkulačky ze své hlavy operativně odstranili. „Mám to spočítané,“ pousměje se Rybář. „Gábina musí dát čtyři nuly a bude z toho dobrý výsledek.“
Jenže ona čtyři nuly nedá.
Při druhé ležce chybují tentokrát obě aspirantky glóbu. Koukalová pokračuje desátá, Němka dvacátá, mezi nimi leží území o šíři deseti bodů. V tuto chvíli by uhájila glóbus Dahlmeierová. O jediný bod.
Německý trenér Gerald Hönig, vybavený u stavu číslo 1 také televizním monitorem společnosti ARD, křičí do vysílačky: „Laura je už jen deset vteřin za Koukalovou, teď na ní najela šest vteřin. Nahlaste jí to.“
Naopak Koukalová se za celý závod ani jednou nedozví, kde a jak daleko se nachází její německá sokyně. Nechce to vůbec slyšet. Nemá zájem.
„Ani tentokrát jsem před startem nevěděla, kolik bodů mezi námi vlastně je,“ prozradí s úsměvem. „Tlak jsem si nepřipouštěla. Radši jsem si na trati zkoušela představit, že je už večer a já jsem na party sportovců.“
Zato Dahlmeierovou její trenéři vytrvale zásobují na trati zvěstmi o časových odstupech na českou soupeřku. „Tohle není klasická Laura. Jako by se začala o ten glóbus bát,“ poukazuje Rybář po její druhé chybě.
Rovněž jeho svěřenkyně se později diví: „Poslouchat, jak jedu já, mohlo být pro Lauru sebevražedné. Když v mysli řešíte někoho jiného než sám sebe, bere vám to koncentraci.“
Třetí položku zvládnou obě čistě. Ta čtvrtá rozhodne.
Tribuny zatím oslavují vedoucí Franzisku Hildebrandovou, za ní se drží domácí Tiril Eckhoffová se znovuzrozenou Veronikou Vítkovou. Čtvrtá už uhání Koukalová, ale na šesté příčce Dahlmeierová.
Počty nyní hrají pro Němku.
„Aspoň jedna z našich holek, ať se teď trefí, když už tam máme vepředu dvě,“ přeje si na střelnici Rybář. „Ovšem ideální by bylo, aby se trefily obě.“
Což se nestane. Poslední terč Vítkové nezbělá. Zato Koukalová... ano, pětkrát ano. Vyráží na trať druhá za Eckhoffovou. A Dahlmeierová míjí, je najednou až osmá!
Křišťálový český scénář se začíná naplňovat.
„Ale Laura umí být pořádně rychlá,“ varuje Rybář. Varuje zbytečně. Musela by mít na lyžích motorky, aby ještě zamezila ztrátě malého glóbu.
Přesto český šéftrenér stále odmítá ve své mysli orazítkovat vábivou křišťálovou vidinu: „Viděls, jak se už v prvním kole válela po sněhu Aymonierová? Stát se může cokoliv.“
S Vítkem utíkají podél střelnice ke vjezdu na stadion, popohnat české bojovnice.
„Tiril Gabče cukla,“ ozývá se z vysílačky z trati. Vedoucí Norka se Koukalové stále vzdaluje. „Říkala jsem si: Teď už jen nesmíš upadnout ve sjezdu a je to tvoje,“ bude po závodě vyprávět Norka.
Ale o Eckhoffovou teď nejde. Jde o ty za Koukalovou. „Je tam pět vteřin za Gábinou Hildebrandová, pak Kaisa s Verčou. Ale jakmile se Gábina dostane ke kostelu, bude to O.K.,“ zvěstuje Rybář.
Skutečně. Tiril Eckhoffová triumfuje a Gabriela Koukalová mává na oslavu svého druhého místa. Také čtvrtá Veronika Vítková vymrští radostně ruce nad hlavu. Nikdo jiný z Čechů během zimy tolik psychicky netrpěl jako ona. Teď se vrací mezi elitu, třikrát na Holmenkollenu v Top Ten. „Asi jsem před sezonou zbytečně moc chtěla,“ hledá příčiny předchozích nezdarů.
A potom přijíždí Dahlmeierová. Suverénka sezony. Ale dnes nikoliv. Je devátá, poražená. Teprve posedmé z 24 závodů zimy končí mimo stupně vítězů. Těsně za cílem zničeně padá do hlubokého sněhu u hrazení, minutu tam leží, neschopná vstát, až jí musí pomoci na nohy.
„Gabčo, máš malý glóbus. Už to trenéři říkali ve vysílačce,“ přispěchá ke Koukalové masérka Petra Sedláčková.
Dahlmeierová popadne dech a popisuje, jak nakonec i ji „dostihla“ náročnost této dlouhé zimy. „Pokusila jsem se dnes dát do závodu všechno,“ popisuje. „Jenže už jsem úplně prázdná. Jsem vážně K. O. A jsem šťastná, že je po všem a že sedm měsíců nás žádné další důležité závody nečekají.“
Koukalová si kráčí pro letošní malý glóbus číslo dvě a dovádí s ním jako malá rozpustilá holka. Že ho nevyhodím do vzduchu? A proč bych ho nevyhodila? Zase ho chytím, koukejte. Klidně i třikrát po sobě.
Ani Šlesingr Bessebergovi ruku nepodal
Přestože řádně vyčerpaný Rybářův tým přilétal před týdnem do Osla s poněkud skromnějšími ambicemi, finále poháru se posléze proměňuje v takřka nepřetržitý tok české radosti. Nejde jen o ženy. Do první desítky holmenkollenských klání pronikají postupně Ondřej Moravec (sedmý a osmý), Michal Šlesingr (šestý) i Michal Krčmář (devátý).
Sezona 2016-2017 českého biatlonu
|
Završují tak historicky nejúspěšnější zimu českého biatlonu, okrášlenou titulem mistryně světa Gabriely Koukalové i čtyřmi medailemi z Hochfilzenu.
Na stupních vítězů stáli Češi alespoň jednou při každém pohárovém kole!
Patřili současně mezi nejaktivnější hráče na diplomatickém biatlonovém poli. Předseda svazu Jiří Hamza a Michal Šlesingr stáli u zrodu tažení proti dopingu.
Při nedělním ceremoniálu pro šest nejlepších mužů z hromadného závodu Šlesingr stejně jako v pátek Koukalová nepodá ruku Andersi Bessebergovi, prezidentovi IBU.
„On nemá můj respekt,“ vysvětluje. „IBU v zimě jen natahovala čas, když jsme ji my, sportovci do něčeho tlačili. A pořád se nic moc nevyřešilo. Tjumeň měla vrátit mistrovství světa, jenže zatím ho nevrátila, a co dělá IBU? Nijak na to nereaguje.“
Jen tak lenošit v posteli. A potom třeba do And
Party na hotelu Scandic Holmenkollen, narušená dvěma požárními poplachy, v nedělním večeru sezonu uzavírá. Loni se Koukalová po vítězném pohárovém finále na Sibiři z večírku rychle vytratila, psychicky už naprosto vyždímaná. „Letos jsem si říkala, že ani nikam nepůjdu,“ povídá. „Ale teď cítím příliv nové energie. Tak se chci odreagovat.“
Ji i další reprezentanty čeká nyní středeční exhibice v Jablonci. To Dahlmeierová ještě musí odcestovat na mistrovství světa celních služeb.
„Už se těším, až potom nebudu muset pár dní nic dělat. Když se mi nebude chtít, zůstanu prostě ležet v posteli a budu lenošit,“ říká Němka.
Na jaro plánuje také další horolezeckou expedici, po Himálajích tentokrát přijdou na řadu peruánské Andy.
„Já vyrazím na dovolenou do tepla,“ ujišťuje Koukalová. „Ale nevím kam. Manžel je hroznej tajnůstkář, nechce mi to říct, co objednal.“
Michal Krčmář se těšil, až si zahraje hokej, Eva Puskarčíková a Lucie Charvátová plánují studijní aktivity, Michal Šlesingr dumá, kdy se dostane k paraglidingu a basejumpingu.
„Všichni toho máme nad hlavu,“ říká.
„Já se taky těším na volno,“ povídá Veronika Vítková, ovšem přiznává: „Neumím jen ležet na gauči a nedělat nic. Ale hlavně že budu dělat něco jiného, než jsem dělala celou zimu.“
Ačkoliv... Zarazí se, „Když už jsem se tady takhle rozjela, úplně se mi sezonu končit nechce. Klidně bych pokračovala dál.“
S tímto názorem nicméně zůstává značně osamocena.
Jaro přebírá vládu. Všechny body i glóby jsou rozdány, biatlonová zima 2016/2017, tak strhující, emotivní a plná výrazných osobností, se stává minulostí. Příští pohárové kolo začne až 26. listopadu ve švédském Östersundu.
V sezoně, která už ponese úplně jiný přívlastek.
Sezona olympijská.
.