„Docela mě těší, že jsem se mu začala věnovat dřív, než se stal biatlon módní záležitostí,“ usmívá se devatenáctiletá odchovankyně KB Střelka Brno, odkud putovala do Letohradu.
Reprezentační juniorku tam vede Jindřich Šikola, který stál za průlomovými výsledky hvězdné ženské party kolem Koukalové, a až do začátku zimy Vinklárková trénovala i s Markétou Davidovou. Poslední dva týdny jí držela palce na olympiádě.
„Markéta byla talent od malička. Bylo jasné, že bude dobrá,“ sleduje Vinklárková. Spolu se předloni podílely na stříbru štafety na juniorském MS, kde byla Vinklárková ve vytrvalostním závodě devátá.
Stejná příčka jí letos patří v juniorském IBU Cupu. Cesta kamarádky Davidové nyní Vinklárkovou láká, aby mezi dospělé taky udělala poslední krok.
Střelba jen doma nasucho
Když si vezmete, že nejbližší biatlonový areál je od Brna vzdálený 65 kilometrů v Novém Městě na Moravě, že jako školačka mohla Vinklárková maximálně běhat po pláních mezi lesy za městem a zbraní mířit doma „nasucho“ na papírové terče, uděláte si obrázek o tom, jak moc si biatlon oblíbila, že mu zůstala věrná.
„Je to divné, když Brno nemá areál, ale je to tak. Dívali jsme se na biatlon s bráchou, který je o tři a půl roku starší, a já šla vždycky v jeho stopách do Nového Města, trénovali jsme, kde se dalo,“ popisuje svoje začátky Vinklárková.
Začínala v první třídě na základní škole, zbraní zkusila střílet od druhé třídy. „Strašně mě to bavilo. Měli jsme partu, rodinné prostředí. Teď už je to víc profesionální,“ srovnává.
Po absolvování žákovských kategorií přešla do Letohradu. Ještě rok bude patřit mezi juniorky, pak by měla přejít mezi dospělé.
„Přijde mi, že ve světových závodech se rok od roku zlepšuji. Příští rok to ukáže. Kritéria mám snad splněná už teď, mohli by si mě vzít,“ přeje si směrem k seniorské reprezentaci. Zaujmout může hned příští týden na juniorském mistrovství v estonském Otepää, pak následuje mistrovství republiky.
„Ukazuje se, že mi vyhovují delší tratě. To je moje parketa,“ míní. Zato sprinty rozjíždět neumí. To hned Šikola hudruje: „Pan trenér se zlobí, že první kola mám nejpomalejší. Neumím si rozvrhnout síly a tempo, abych jela kola konstantně,“ uvědomuje si nejlepší česká juniorka mimo Světový pohár.
Jejími vzory jsou z dřívějších dob Ole Einar Björndalen a hlavně německá hvězda Magdalena Neunerová. „Imponuje mi, jak se umí vyrovnat s neúspěchem. S tím mám potíže. Ona se usměje, jako kdyby říkala: No co, z toho se nestřílí,“ líčí Vinklárková.
O tom, jak vrtkavý biatlon může být, se přesvědčila hned při svém mezinárodním debutu na olympiádě mládeže v Rakousku. Odjela tam absolvovat přinejlepším tři závody, ale skončila hned po úvodním sprintu.
„Hned jsem dala křižnou střelbu. A jak jsem v tom neuměla chodit, zblbla jsem i počet trestných koleček, takže navrch jsem dostala dvě minuty penalizace. Skončila jsem až za 60. místem,“ vzpomíná brněnská závodnice.
Tehdy si pobrečela. „Trochu,“ špitne skoro až omluvně. Zároveň poznala, jak je třeba se zocelit. Jednou se to Tereze Vinklárkové může hodit.
