Ještě nikdy neměli v zádech takovou diváckou podporu, jaká je ode dneška požene při Světovém poháru v Novém Městě. Okolo 30 tisíc fanoušků denně se sem chystá!
„Pro nás je to čest a radost,“ říká Gabriela Soukalová a Jitka Landová vzpomíná: „Při mistrovství světa v roce 2013 jsem tu měla z té atmosféry husí kůži.“
Programzávodů v Nové Městě N.M. PÁTEK SOBOTA NEDĚLE |
Už při velmi dlouhém, 400metrovém nájezdu na střelnici pojedou podél vyprodaných tribun.
„Což bude ošidné,“ tuší trenér Zdeněk Vítek. „Kdo tu dostatečně nezpomalí, může přijet k položce na samé hranici své závodní zátěže, kdy je ještě schopný střílet.“
Tolik českých vlajek uvidí kolem sebe. „A jeďte před těmi natěšenými lidmi na půl plynu! Budou se jim chtít předvést, ale pokud před střelnicí nepošetří síly, může to být zrádné,“ ví šéftrenér Ondřej Rybář.
Vítek tu ještě předloni byl závodníkem. „A povím vám, zpomalovat tady před těmi skvělými diváky nejde tak lehce jako obvykle.“
Gabriela Soukalová se podobně nechala vyhecovat atmosférou na hrách v Soči. „Tam byl nájezd podél tribun také tak dlouhý. Gabča při něm nasadila takové tempo, že pak střílela v příliš velké zátěži,“ vzpomíná Rybář.
Tři chyby byly vzápětí trestem.
Další kritický moment nastane bezprostředně před samotnou střelbou. Najednou burácející dav ztichne v očekávání věcí příštích. „A to ticho je vlastně rušivé,“ varuje šéftrenér. „Tribuny se zklidní a závodník si uvědomí: A teď všichni ti lidé čekají, jak to zvládnu. Nejlepší rada? Zkusit ošálit mozek. Namluvit si třeba: To nesledují mě, ale Fourcada.“
Následuje samotná položka, kdy každý český výstřel vyvolá buď mohutný aplaus, či naopak zklamaný mnohatisícový vzdech.
Michala Šlesingra bouřlivá kulisa vykolejila v lednu v Ruhpoldingu, když těsně před ním začal pálit domácí Schempp – a publikum každou zdařilou ránu oslavovalo.
Po závodě si Šlesingr stěžoval Rybářovi: „Ten neskutečný řev mi naprosto rozhazoval koncentraci.“
Kouč mu odpověděl: „To je dobře. Aspoň sis to vyzkoušel na Nové Město.“
Před třemi lety zde Šlesingr zkusil závodit se špunty v uších, po vzoru některých předních biatlonistů. „Ale nefungovaly. Že bych tentokrát zašel do Elektra a koupil si ta obrovská sluchátka?“ vtipkuje.
Tehdy totiž křik fanoušků částečně přehlušil i jeho špunty. „Navíc jak máte uši ucpané, silněji vnímáte vlastní tělo, srdeční tep, dech. A to taky není ideální,“ usoudil.
Ani hlasité vzdechy diváků, které doprovodí jejich případné rány mimo terč, nesmějí reprezentanty rozhodit. „Rada je prostá: neminout,“ uchichtne se Ondřej Moravec.
„Musíte se absolutně soustředit na střelbu a manipulaci se zbraní, aby se pětkrát ozvalo Hurá a ani jednou Ach,“ přitaká Vítek. A pokud se „Ach“ přece jen ozve, mají biatlonisté dvě vteřiny na to, aby se před další ranou zkoncentrovali.
„Úplně vypnu a nebudu přemýšlet o okolí,“ plánuje Landová.
Když potom po vydařené položce zase vyrazí na trať, jásot fanoušků naopak nohám dodává křídla. Už dnes to tak může být.
Do novinky v podobě štafety smíšených dvojic nejprve vyběhnou Puskarčíková a Krčmář. Na klasickou smíšenou štafetu, která bude v 17.30 vrcholem dne, se chystá kvarteto Vítková, Soukalová, Šlesingr, Moravec.
„Nálada v týmu je uvolněnější, než když tu jeli svěťák poprvé,“ pozoruje Rybář. Jeho tým dozrál. A pro fanoušky má šéftrenér vzkaz: „Fanděte, co to dá. Oni se s tím poperou. A když se to povede, sdílená radost je nejkrásnější.“
