"Velká škoda nedělního zápasu. Měli jsme vyhrát. Valosun najednou ucítil, že na nás může," říká o zmařeném postupu a první sezoně bez medaile Kateřina Hindráková.
Sedm vteřin před koncem jste proměnila trestné hody a ještě byla šance na obrat. Projevila se křeč?
Vůbec nevím, čas ještě byl. Mohly jsme ještě zakončit. Navíc nám Vlková darovala dva neproměněné trestné hody. Kdybychom daly dvoubodový koš, mohly jsme vyhrát.
V té chvíli jste také byla u balonu.
Poslala jsem míč na holky vpředu, ale už se to nestihlo. To je to nejhorší, co nás na tom zápase mrzelo. Nestihly jsme se o střelu na koš ani pokusit.
Zažila jste tak bolestný a těsný zápas, v němž šlo o všechno?
Vůbec si nevzpomínám. Ztratit jeden bod, to je... ještě se to dalo zvrátit. Je to největší zklamání za dobu, co jsem v Trutnově.
Zásahlo vás tohle vyřazení hodně?
Je to zklamání, podle statistik jsme přitom byly skoro ve všech činnostech lepší. Věřily jsme, že máme na to vyhrát rozhodující zápas na domácí palubovce, diváci byli skvělí. Té poslední střely je škoda.
Nejen té. Vždyť jste Valosun měly po dvou duelech na lopatkách...
Je to tak. V neděli jsem si vybrala špatný zápas. Kdybych zahrála svůj průměr, mohlo to vyjít. Ty body tam chyběly.
Teď z jednadvaceti tříbodových pokusů padlo jen pět. Kdyby jich bylo víc, vedeme jiný rozhovor.
Souhlasím. Přitom jsme si na tu střelbu věřily. Doma tak střílíme denně. Byly tam i volné střely, některé ale vyklouzly, jiné byly špatné. Všechny jsme se snažily dát, není to tak, že bychom to tam házely slepě.
Pojďme na druhou stranu. O Večeřové se toho v sérii dost namluvilo. Opravdu čtvrtfinále rozhodla?
Víte, vždycky jsme dokázaly vymazat Vlkovou nebo Zrůstovou, ale Iva podávala na doskoku skvělý výkon. Je zkušená a tvrdá. Podržela je a já myslím, že to byl její možná nejlepší výkon sezony.
A kvůli němu jste po devíti letech bez medaile.
Trenér říkal, že jsme se bály, ale my hráčky si to nemyslíme.
