Jan Bobrovský

Jan Bobrovský - Trenér českého národního družstva basketbalistek žen Jan Bobrovský při rozhovoru. | foto: Otto Ballon Mierny, MF DNES

Ženské slzy mi už nevadí, říká Bobrovský

  • 2
Brno - Podmračená tvář a vysoká postava basketbalového kouče Jana Bobrovského vzbuzuje respekt. "Ale bručoun to není," říká reprezentační kapitánka Hana Machová. Jeden z nejlepších ligových střelců dovedl basketbalistky k velkým úspěchům posledních let: k pátému místu na olympijských hrách, stříbru a zlatu z mistrovství Evropy.

Dále čtěte: Kapitánka: Trenér je mimo basket hodnej

V sobotu vyráží za další štací: mistrovství světa v Brazílii, na němž bude hrát samostatná česká reprezentace poprvé.

Co platí v ženském basketbalovém týmu: je muž pánem, nebo ženy krkem, který otáčí hlavou?
Chci věřit, že muž je pánem.

A máte důvod nevěřit?
Nemám. Ale někdy to vypadá, že tomu tak není.

Kdy třeba?
Třeba když jsme prohráli v přípravě s Ruskami o 49 bodů. Je fakt, že trenér musí být trochu pes, stát jinde než mančaft. Ale všichni chtějí to samé, musí dojít k symbióze.

Navenek působíte trochu jako bručoun. Ale dělá vám někdy potíže být na basketbalistky pes?
Jako bručoun působím na vás. Ale problémy mi to někdy dělá. Když o něco jde a něco se nepodaří, nechce se mi je někdy peskovat.

Dřív jste byl prudší, ne?
Na počátku, než jsem si zvykl, že nejsem u chlapů. Dřív mi naopak vadilo, že začaly brečet. Slzy jsem viděl nerad. Teď už je mi to jedno.

To jste se proti nim obrnil?
Nejsem cynik, ale vím, proč brečí. Ono to vždycky není jen proto, že je něco bolí.

Takže hráčky používají slzy jako ženskou zbraň?
Sem tam.

Jaké slovo si k nim ještě dovolíte?
(Přemýšlí) Já jich znám tolik. Do pr.... řeknu. Možná mi to během zápasu ujede, ale málokdy. Podotýkám, že tak, aby to slyšely.

Mluvil jste o slzách. Čím ještě se vás hráčky snaží obměkčit?
Dobrým výkonem. To je příjemné, protože pak následují odměny. Ale pořád je to stejné. Když je dobrovolný trénink, přijdou všechny. Pak musíme trénink zrušit.

Některé hráčky znáte už mnoho let. Mohou vás ještě něčím překvapit?
Do soukromí jim moc nelezu, takže spíš jen ve sportovním dění. Tam mě dokážou překvapit ze dne na den. Vyhrajeme nad Austrálií o třicet bodů, což je fantastický úspěch. Druhý den prohrajeme s Ruskem o padesát, což jsem ještě nezažil.

Jste koučem Brna, které tvoří základ reprezentace. Donášejí se vám z města zprávy, že někdo hráčky viděl v nějaké nepatřičné situaci?
Je pravda, že v Brně je hodně rádoby udavačů, kteří někdy oznámí, kde tu a tamtu viděli. Neberu to v potaz. Hráčky mají své soukromí, vědí, kdy je trénink. Mrzelo by mě, kdyby před důležitým zápasem vysedávaly po hospodách. Ale jestli jdou společně na večeři a chtějí utužit mančaft, to mě nechává klidným.

Jak často zajdete vy s hráčkami tady v Brně na večeři?
Dřív byla tradice, že když měly narozeniny, tak jsme šli. Po Eurolize jsme chodili na společné večeře, ale teď to občas skřípe, protože někam pospíchají. Taky v tom hrály roli Američanky, které chtěly být s partnery nebo s někým jiným.

Máte v hlavě data narození hráček?
Ne, to musí hlídat vedoucí družstva. To se tak mění.

Když hráčky znáte dlouho, berete je třeba jako dcery?
To určitě ne. Ale snažím se jim někdy pomoct. Ta vlastnost mi není cizí. Ve vší skromnosti.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž