Naposledy koučoval v květnu 2011. Poté ukončil trenérskou kariéru, byť ještě dělal poradce svému nástupci v NH Ostrava Dušanu Medveckému. Nyní je Zdeněk Hummel chalupář.
„Trénování mi ale chybí,“ přiznal. „Většinu roku jsem na chalupě v Malenovicích a je to úplně jiný život. Předtím jsem byl pořád u sportu, u basketbalu. Říkám si, že bych ještě mohl vést třeba nějakou mládež.“
V Malenovicích ve škole to nejde?
Byla tady tendence mít školní družstvo děvčat, ale na tréninku se scházely tak tři a to nemá význam.
Takže vám nezbylo nic jiného než se věnovat chalupě?
Nejhorší je, že u chalupy potřebujete trochu síly a ta s přibývajícím věkem rychle odchází. Starost o barák není jednoduchá.
Narodil jste se v Praze, kde jste s basketbalem začínal. Proč jste se usadil ve zdejším kraji?
Jak psali Brňáci - jsem Pražák s moravským pasem. (směje se) Z pražské Slavie jsem šel do Dukly Olomouc a tam začala moje moravská štace. Vystudoval jsem a dostal příležitost učit v Ostravě na Vysoké škole báňské, na katedře tělesné výchovy a sportu, kde jsem prožil dlouhé roky a jedny z nejlepších. Rád na ně vzpomínám. Usadil jsem se tady i díky rodinnému zázemí.
Zdeněk HummelNěkdejší československý reprezentant a úspěšný trenér se narodil 12. ledna 1947 v Praze.  V nejvyšší československé soutěži za 13 sezon v letech 1965 až 1978 ve Slavii VŠ Praha, Dukle Olomouc, Orbisu Praha a NHKG Ostrava nastřílel 2 775 bodů. S národním týmem startoval na mistrovství světa 1974 v Portoriku. V roce 1964 byl kapitánem týmu na evropském šampionátu juniorů. Na nejvyšší úrovní vedl muže Baníku Ostrava, NH Ostrava, novojičínské Mlékárny Kunín, Opavy, Děčína a Brna a ženy Valosunu Brno. V letech 1997 až 2000 a 2006 a 2007 trénoval českou reprezentaci, s níž dvakrát postoupil na mistrovství Evropy. |
Jako trenér jste v roce 1998 získal titul s Opavou. Coby hráč máte tři se Slavií Praha a Duklou Olomouc. Je to tak?
Ty hráčské tituly byly spíše dva. Skromně musím říct, že při tom prvním ve Slavii jsem většinou seděl na lavičce.
Bylo vaše nejvydařenější trenérské angažmá to opavské?
Nestěžuji si na žádný klub. Velice spokojený jsem byl v Děčíně. Opava byla precizní v tom, že jsme byli mistry republiky. Ale zase s Novým Jičínem jsme byli dvakrát třikrát druzí. Tam byla každý rok nějaká medaile.
Tři druhá místa máte i s Ostravou z osmdesátých let minulého století...
Jo, jo. (usmívá se) Nechci nějaký klub vychvalovat. Byl jsem spokojený všude. A všude svým způsobem mou práci ocenili.
Opravdu vás v žádném klubu coby trenéra nevyhodili?
To je pravda. Jednou jsem ale v Novém Jičíně skončil po dohodě, protože jsem se naštval, že se nám po Novém roce z dovolené nevrátil francouzský rozehrávač. To jsem zároveň dělal i nároďák a měl jsem i předjednané angažmá v Brně.
To ale moc dobře nedopadlo, že?
Tam jsem byl po Mikim Pospíšilovi dva roky a bylo to těžké. Vše směřovalo k tomu, že tamější mužský basketbal kvůli různým zákulisním manévrům skončí. Až nedávno po letech se Brno vrátilo do nejvyšší soutěže a má v ní velice dobrou roli.
Po mužích jste v Brně rok vedl ženy tehdejšího Valosunu. Jaké to bylo?
Celý život jsem trénoval chlapy, takže to byl pro mě jiný svět. Ženský basket je úplně jiný než mužský. Holky se často hádají. Byl jsem rád, že jsem dostal zase nabídku z Ostravy a vrátil se k mužům.
Když jste trénoval reprezentaci, dvakrát jste ji přivedl na mistrovství Evropy. Byl to základ nynějších úspěchů, šestého místa na světovém šampionátu a účasti na olympijských hrách?
Objevili se tam mladí hráči jako Jiří Welsch a Luboš Bartoň. Oni byli jedni z prvních, kteří se dostali do zahraničí, začali být vzory a zpopularizovali basketbal mezi mládeží. Pokračovalo to Jiřím Zídkem, Tomášem Satoranským, Janem Veselým. Základ je, že si mladí uvědomují, že jen tvrdou prací mohou něco dokázat. Basketbal šel hodně nahoru. Věřím, že se nynější úroveň podaří udržet.
 |
Trénoval jste všechny elitní kluby v Moravskoslezském kraji - NH Ostrava, Opavu i novojičínskou Mlékárnu Kunín. Dají se nějak charakterizovat?
Co se týče hry, nebyly si podobné. Rozdíly jsou i v zázemí, organizaci, managementu. Mlékárna Kunín byla solidní, ale ke konci tam byly problémy s výměnou sponzora.
Když byly peníze, novojičínské mužstvo bylo silné a hrálo o nejvyšší příčky.
Samozřejmě. Jenže za celou dobu, co jsem tam byl, asi za osm let, jsme měli snad jen tři odchovance... V Ostravě a Opavě jich bylo více, i když Opava je vlastně áčko Nové huti. To ukazuje na to, že to v opavském klubu funguje, čímž ale neříkám, že jsou ekonomicky lépe zajištěni. Každopádně výplaty tam chodí pravidelně, což před časem v NH Ostrava nebylo. Teď se to i tam zlepšilo. Nebýt dřívějších problémů, nemuselo z Ostravy odejít tolik hráčů a hráli by na špici ligy.
Čím to, že v kraji byly tři silné kluby a nyní se drží dva?
Bylo to zájmem o basketbal i zázemím, jenže teď se kluby spíše ztrácejí. Nový Jičín hraje druhou nejvyšší soutěž a mrzí mě, že tam už není ostravská Vysoká škola báňská. Teď uvidíme, co udělají s rozložením sil Pražáci.
Myslíte Slavii Praha, která usiluje o postup do národní ligy?
Nejen Slavie, ale i Královské Vinohrady a také Sparta by se zřejmě ráda vrátila mezi elitu.
