Jste i vy takový typ člověka?
Ne. Jsem muž středu. Držím se ho, když se daří i nedaří. Úspěch je totiž hodně krátkodobý. Vyhráli jsme finále, ale já už stejně přemýšlím, co bude.
Umíte se rozčílit?
Ano. Ale musím na tom i trochu zapracovat, rozčílit se vědomě. Nejsem impulzivní typ. Při zápase zařvat umím, ale v životě to tak nemám. I když mi třeba někdo podrazí nohy, jsem schopný s ním jednat stále slušně a korektně. Mnoho lidí to považuje za slabost. Ale já si nemyslím, že v životě se musí jen řvát.
Takže ani takové okamžiky, jako byl daleký koš Evanthie Maltsiové v závěru čtvrtého finále nebo triumf v lize po 14 letech ve vás neprobudí emoce?
Manželka se dívala na videa ze zápasů a říká mi: vždyť ty tam vůbec nejsi vidět! Spíš jsem ten, kdo má po extrémním vypětí hned rád klid. Všechno vstřebávám daleko pomaleji než okolí. Takže i ve chvíli, v níž bych měl slavit, vypadám zamyšlený. Teď už jsem spokojený, pochopil jsem, že jsme vyhráli a všechno je tak, jak jsem si přál. Ale těsně po zápase emoce nemám.Když jsem v největší srabu, moc rád vařím. Pak si odpočinu na chalupě. Ale na prvním místě je rodina. Mám bezvadné zázemí. Když se nedaří, manželka a děti chápou, že nejsem zrovna veselý. Mají to nejtěžší. Právě doma reaguju nervózněji, než kde jinde.
Co titul v české lize znamená ve vaší kariéře? Kam jej řadíte?
Tohle nerad řeším. Odvedli jsme dobrou práci. Není to zásluha jen moje, ale všech hráček a týmu okolo.
Kdo je Lubor BlažekJako hlavní trenér dovedl 55letý kouč letos basketbalistky ZVVZ USK Praha k prvnímu titulu od roku 1995. V pražském týmu nejprve působil tři roky jako asistent. Celkem už má za sebou 27 sezon v první lize, působil i ve Spartě (také u mužů), |
Přeci jen, zkuste to.
Pro mě je to obrovský osobní úspěch. Vyhráli jsme mistrovství Evropy, ale tam jsem byl jako asistent. Vždycky jsem byl druhý, ve Spartě, v Německu, Kralupech, Přerově. Někdy bylo ubíjející být zase druhý. Takže jsem basketbalově tohle omládl. Ale chtěl bych ještě pár let na této úrovni trénovat. Spíš tenhle úspěch beru jako další motivaci.
Jak se učíte, abyste v basketbale nestál na místě? Z knih? Z videa?
Hodně čerpám z francouzské školy, literatury. Francouzský basket a přístup k tréninku mi hodně vyhovuje. Ale jelikož jsem ani na začátku neměl nikoho, od koho bych se učil, vždycky jsem si musel pomoct sám. Takže si vymýšlím cvičení. Nemám moc věcí okoukaných, čerpám ze sebe, protože stejná věc bude v podání dvou trenérů vždycky jiná.
Říkal jste, že už řešíte, co dál. Jak budete skládat tým na příští sezonu?
Chceme jej co nejméně změnit a stavět na oporách, které jsme letos měli. Hráčky tu byly spokojené po stránce zázemí, basketbalu i vztahů v týmu.
Když mluvíte o vztazích: je těžší v tomto ohledu koučovat muže, nebo ženy?
Trenér v ženském kolektivu to má těžší, než trenér u mužů. Rozhovorů je daleko víc. O životě, o basketu. Hodně záleží na vzájemné důvěře. U mužů tyhle vazby až tak pevné nejsou.
Jste s hráčkami kamarád?
Nemyslím. Ale ony vědí, že se můžeme bavit o všem. A že si na ně čas určitě udělám.
Takže poznáte, že se hráčce něco přihodilo?
Stoprocentně. Individuální přístup je podmínkou kvality a úspěchů. Empatie musí být. Musím s hráčkami mluvit, mít přehled. Jakmile problémy mezi nimi narostou, může to družstvo hodně poškodit. Byly roky, kdy problémy byly velké. Ženský kolektiv je v tomhle hodně složitý.
Takže musíte vědět, kdo s kým chodí a podobně?
Ne, že bych to vyhledával, ale přehled mám. Chlapi se pohádají, někam se pošlou, ale za chvilku jsou schopní spolu dál mluvit. U žen je všechno na delší dobu. A je dobře, když do toho člověk vstoupí.
Jak hodnotí hráčky |
Vykají vám basketbalistky?
Ano. Syn se pořád diví, že já jim tykám a ony mně vykají. Ale není třeba to řešit. Myslím, že bych si pozici udržel, i kdyby mi hráčky tykaly.
Působil jste jako asistent u reprezentace, ale po mistrovství Evropy 2007 jste skončil. Když teď došlo na výběr nového kouče národního týmu, byl jste osloven?
Smířil jsem se svou pozicí v českém basketbalu. Myslím, že reprezentaci už nikdy dělat nebudu. Pro mě je to ukončená kapitola. Nejsem v současné době vhodným kandidátem. Osloven jsem nebyl, ale to neznamená, že bych se cítil ublížený. Výbor vybral pana Veverku, já mu fandím a přeju hodně úspěchů.
Dobře. V celé kariéře jste trénoval v zahraničí jednou, v Německu. Nelákala by vás cizina? Třeba Francie, z níž těžíte?
Jsem tady maximálně spokojený, kariéru mám svázanou s Prahou a momentálně s USK. Nikam dál nekoukám. Každý krůček, který tu uděláme, je pro mě obrovskou motivací. Cítím se tu dobře a myslím, že tady svou kariéru skončím.
