„Děkuji divákům, že mě příjemně přivítali,“ vzkázal publiku po výhře velmistra 99:64. Přispěl k ní 18 body, byl nejlepším střelcem hostů.
Jak jste si comeback užil?
Když vyhrajete, je to příjemnější. A jsem rád, že jsem do zápasu zasáhl docela výrazně. Děčínu jsme nedali žádnou šanci, rozhodl už dobrý začátek.
Měl jste trému nastoupit v Děčíně coby soupeř?
Převládalo ve mně těšení. Nemohl jsem se zápasu dočkat, strávil jsem tady čtyři úžasné roky. Děčín doma dokáže být hodně nepříjemný soupeř, takže to bylo o tom, jak k utkání přistoupíme my. A hlavně cizinci, kteří zdejší prostředí neznají.
Co říkáte letošnímu Děčínu?
Nehrají špatný basket. Škoda, že nezvládli utkání na USK, to pak v celkovém součtu může chybět. Tenhle rok je daleko víc kandidátů na finále, Pardubice, Svitavy, Opava hraje dobře. Děčín to bude mít hrozně těžké, jsem zvědavý. Ale i když v základní části skončí čtvrtý pátý, tak play-off je jiná soutěž. Už loni jsme to dokázali.
Jaká je vaše úloha v Nymburku?
Všechno vychází z obrany. Musím pořádně bránit, v útoku být agresivní, nebát se vystřelit, nehrát alibisticky. Normální úkoly.
Přestup přišel včas?
Cítil jsem, že čtyři roky v jednom týmu je docela dlouhá doba. Navíc je mi pětadvacet, a pokud chci růst, potřeboval jsem něco zkusit. Vyšel Nymburk a já doufám, že půjdu ještě výš. Uvidíme, kam až.
Jak srovnáte partu v Děčíně a Nymburku?
Je to určitě jiné, když máte v týmu skoro polovinu cizinců. Nicméně partu máme i tak dobrou. Jen akcí mimo basket není tolik, respektive skoro žádné, soustředíme se jen na basket.
Takže na pivo jako v Děčíně spolu nechodíte?
Jen výjimečně. Program je náročný, občas se nám ani nechce.
Máte rád zápasový zápřah?
Kdybych měl mluvit za všechny, pro každého hráče je lepší hrát než trénovat. Když máte dva zápasy v týdnu a můžeme se měřit s evropskými soupeři, jen nám to prospěje.
