Na body čekala dlouhé minuty, jednu čtrvtinu dokonce neskórovala vůbec. „To se mi ještě nikdy nestalo. Ani jako hráči,“ přiznává Bárta.
„Mohl jsem se klidně sebrat z lavičky a odejít. Připadal jsem si zbytečný, bylo mi trapně.“ Neudělal to. Místo toho pozoroval, jak jeho tým dostává tvrdou lekci.
„Jsem za hráčky zodpovědný,“ ví Bárta. „Žádná z nich ale nemá provázky, za které bych mohl při zápase tahat.“
Klub, který chce tak pracně získávat zkušenosti v nově vzniklé Středoevropské lize, svou šanci zahrát si s jedním z nejlepších týmů Evropy v sobotu lehkomyslně zahodil.
„Vůbec jsme nebojovali,“ říká posmutněle Bárta. Ještě v první půli přitom oba týmy vystřelily na koš podobný počet pokusů. „Nějaké pozice jsme si vytvořili,“ připouští Bárta.
„Na druhou stranu jsme ale měli patnáct ztrát míče.“ V tom basketbalistkám nepomohla ani nová rozehrávačka Wallaceová.
„Mohli jsme mít po první půli lepší výchozí pozici,“ ví Bárta. Po přestávce by Karlovým Varům asi stejně nebyla moc platná. „Výsledek by ale nemusel být tak hrozivý,“ říká Bárta. „Takhle jsme byli psychicky dole. Nedali jsme už pomalu ani bod. To hodně těžce nesu.“
Už za týden čeká basketbalistky vyrovnanější soupeř. Bude trenér při přípravě na Hradec Králové strašit svěřenkyně brněnským debaklem, nebo to velkoryse pomine? „Budu to řešit,“ slibuje Bárta.
„Každá hráčka si musí sáhnout do svědomí. Vždyť prohrály čtvrtinu 28:0, to je trestuhodná tragédie. Pokud je hráčka profesionál, musí dělat svou práci. A je jedno, jestli je horší nebo lepší než soupeř. Každá z nich si musí uvědomit, že když jde na hřiště, musí se ukázat.“
