Ryan Canty (v modrém) z Jindřichova Hradce smečuje do ústeckého koše. | foto: Sluneta Ústí nad Labem

Rodák z města čarodějnic chtěl vládnout smečařům, ale šanci nedostal

  • 1
I když jeho největší starostí v prvním profesionálním angažmá je protlačit jindřichohradecké Lions do play-off, už od začátku sezony je tu ještě věc, která Ryanu Cantymu nedá spát: prémie 50 tisíc korun pro nejlepšího hráče ve statistice, jíž se česká nejvyšší soutěž basketbalistů vymyká z běžných zvyklostí. Řeč je o Kooperativa Faktoru, který v lize už druhou sezonu měří diváckost hry jednotlivých borců.

„Hned jak mi o tom trenér na začátku sezony řekl, stalo se prvenství v téhle statistice jedním z mých cílů. Nadchlo mě, že tu máte soutěž založenou na atraktivitě hry, na tom, kolik má kdo smečí a bloků. Takže někde vzadu v hlavě to při zápasech pořád mám,“ neskrývá 25letý americký pivot, který byl v lednu vůbec nejlepším faktorovým mužem celé ligy s výtečným průměrem 10,7.

V celkovém pořadí aktuálně zaostává s průměrem rovných 6 bodů o jeden bod za brněnským lídrem Stanem Simpsonem. O víkendu se utkali tváří v tvář v posledním dějství základní části a podkošová opora Brna faktorový souboj nejlepších dvou mužů ovládla drtivě 19 ku 6.

„V zápasech, kde se objevují nejlepší hráči v Kooperativa Faktoru, jde i o to nedat konkurentovi mnoho příležitostí bodovat. Mě teď bohužel trochu omezovalo, že jsem měl nateklý kotník, navíc se Stanem je to fakt těžké. Dokáže blokovat střely, je vysoký a dobře mu to skáče,“ poodhalil svou faktorovou strategii 206 centimetrů vysoký pivot.

Věří, že k celkovému triumfu bude po nadstavbě NBL stačit průměr kolem 7,5. „Vždycky můžu mít v zápase několik smečí, takže je reálné se na takový průměr dostat. Taky je ale potřeba mít trochu štěstí.“

I když ví, že za smeč dostane o bod víc než za dvěma body honorovaný blok, za svou doménu stále považuje zastavování střel protivníků. Sbírá skoro dva bloky na utkání a je skutečně úctyhodné, do jakých výšek se jako „bílý muž“ dokáže proti zakončením útočících soupeřů vyšplhat.

Ryan Canty

Zejména při výjezdech ven je pak také nutné zkontrolovat si faktorové body. „Párkrát se mi stalo, že jsem všechno zapsané neměl, ale to prostě k zápasům venku patří. Stejně jako tam jdou proti vám některé výroky rozhodčích, tak nedostanete ani všechna čísla. Smeče ale ve statistice bývají správně.“

Hlavní ovšem je, že tým Lions mu jde ve Faktoru na ruku. „Body díky svým spoluhráčům získávám velmi snadno. Třeba v naší obraně mám velkou roli, pokud jde o bloky, které po mně trenér vyžaduje. V tom máme velké možnosti. A v útoku mi náš skvělý rozehrávač Terrell Lipkins dokáže nabíjet na smeče. Teď s ním o tom víc mluvím a „alley-oopy“ trénujeme pilněji, protože k nim je velká šance v zápasech a já ho tímhle směrem instruuju,“ říká k pěti body ohodnocované akci, při níž zakončující hráč musí během výskoku stihnout zachytit přihrávku a ještě zasmečovat.

Když jsme u smečí, je tu jedna mrzutost. „Byl jsem docela zklamaný, že jsem nebyl vybraný do soutěže ve smečování při prosincovém All-Star,“ přiznává Canty, který za sebou už čtyři podobné Slam Dunk Contesty má.

„Snad tři ze čtyř jsem vyhrál. Poprvé už na střední a pak i na univerzitě. Můj oblíbený kousek je nechat po zárazu v koši celé předloktí a viset na něm. To jsem dělal rád už na střední. Musíte při tom mít i trochu štěstí, aby se vám nic nestalo,“ vysvětluje majitel 81centimetrového výskoku.

Své atletické schopnosti měl po kom zdědit. „To je jasná věc - v rodině máme slušnou basketbalovou historii. Děda hrával za Harvard a i oba rodiče na univerzitě působili v první divizi, v konferenci Big East. A oba měli velké atletické předpoklady,“ chválí své předky Canty, který už se prý svou kariérou vyrovnal otci, jenž profesionálně hrával i ve Francii.

Svou pouť v české lize měl Ryan původně zahájit v mmcité Brno, ale nakonec z toho sešlo a tak po něm sáhli u Vajgaru. „V Brně to byla složitá situace. Než jsem přišel, nepromluvili jsme si pořádně s trenérem a myslím, že to nebylo dobré pro něj, ani pro mě. Dohodli jsme se tedy, že odejdu a bylo to dobré rozhodnutí.“

Prostředí v Jindřichově Hradci si oblíbil. Sám pochází z (na americké poměry malého) 26tisícového Danversu ve státě v Massachusetts, které je podle dostupných informací nejznámější (ještě pod názvem Salem) čarodějnickými procesy z konce 17. století.

I Canty ovšem stejně jako většina zámořských hráčů chtěl poznat krásu české metropole. A při její společné návštěvě s přítelkyní nebyl zklamán. „Bylo to během vánočních svátků. Tehdy jsme si taky vypůjčili auto a vydali se ještě do Německa a Rakouska.“

Z českých reálií toho už ale vyzkoušel mnohem víc. Stejně jako již zmíněný Stan Simpson si oblíbil guláš. A k tomu dává několik palců nahoru i místnímu pěnivému moku. „Guláš je moje jednička. A některá piva tu máte fakt dobrá. Už jsem otestoval Svijany a chutnaly mi, stejně jako Kozel. Pivo si tu rozhodně dávám radši než doma. Už jsem taky zjistil, že vy, Češi, jste na své pivo opravdu pyšní,“ směje se.

Jeho smích pak trochu změní zabarvení, když popisuje svou zkušenost z českých silnic. „Jezdíte tu jako blázni, hrozně rychle. Určitě mnohem rychleji než u nás, ale možná jsou tu lepší řidiči,“ zkouší najít zdůvodnění.

Stejně jako rychlost na silnicích mu nejde do hlavy ještě jedna věc. „V Americe si obvykle lidi, co se neznají, řeknou aspoň ahoj, když se potkají třeba na ulici. Když jsem to ale vyzkoušel tady, otáčeli se za mnou a mysleli si, že jsem se zbláznil,“ popisuje nástrahy zahraničního angažmá.

Ryan Canty z Jindřichova Hradce smečuje do ústeckého koše.

Mezi ty patřilo i poznávání trochu jiného basketbalu na starém kontinentě. „Nějakou dobu trvá, než si na hru tady člověk zvykne. V Americe je to hodně založené na atletických schopnostech, tady v Evropě je to víc o hlavě. Musíte si pamatovat všechny své akce, pak soupeřovy akce i používané obrany. Celkově je to tu strategičtější a trvalo mi asi dva měsíce si na to zvyknout.“

Na co si Ryan Canty asi ještě chvíli nezvykne, to jsou nové americké pořádky za čerstvě inaugurovaného prezidenta Donalda Trumpa.

„V posledních volbách nebyl ani jeden kandidát moc dobrý. Sám jsem volit nemohl, ale je určitě zajímavé sledovat všechno dění takhle na dálku, přes sociální sítě a skrz názory kamarádů, co to zažívají z první ruky. Sám na všechno nemám pevný a vyhraněný názor,“ přiznává Canty, který se nicméně poměrně rychle dokázal vpravit do české reality.

„Už jsem slyšel, že Trump je hodně podobný vašemu prezidentovi, v tom, jak se vyjadřuje. Vím, že tu s ním hodně lidí má problém.“

Jak se zdá, Ryan toho za pár měsíců na jihu Čech stihl zjistit docela dost.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž