V případě třiadvacetileté basketbalistky z Brna samozřejmě platí, že dřív se ani rozehrát nemohla. Po první minutě prvního zápasu na tomto turnaji si poranila kotník a do hry se vrátila až nyní.
"Jsem strašně šťastná, že mi pan trenér dal šanci už ve druhé čtvrtině, toho si moc vážím. Není to vůbec lehké se po takovém zranění vrátit," děkovala Hejdová po zápase a ke kouči Luboru Blažkovi přidala i lékaře, maséra a atletického trenéra.
Nohu právě ledujete. Ještě vás bolí?
Ledovat ji musím, otok tam stále je. Před zápasem jsem měla prášky proti bolesti, ale to je spíš preventivní.
Jak moc jste se do hry těšila?
Strašně moc, je to mistrovství Evropy. Člověk chce týmu pomoci. Je super, že jsme nad Chorvatskem vyhrály a budeme hrát o medaile. A nejlepší je, že budeme hrát kvalifikaci na olympijské hry.
Může být i lépe...
To samozřejmě ano. Budeme mít medaili. Zlatou. Doufám. A vyhneme se té kvalifikaci.
Jak jste se na palubovce cítila? Dala jste osm bodů. Jste spokojená se svým výkonem?
Na to, že je to návrat po takovémto zranění, jsem se cítila celkem dobře. Uklidnilo mě, že mi dal trenér takhle brzo důvěru. Jde se tam líp než ve čtvrté čtvrtině, když celý zápas sedíte. Zkusila jsem si to. Teď vím, že mohu noze povolit ještě trochu víc.
A co vaše střelecká ruka? Zdá se, že nezrezla ani trošku.
Myslím si, že to byl i určitý adrenalin. Člověk chce týmu pomoct. Jestli to byly šťastné střely, to nevím. Ale pozice tam byly, já to zkusila a bylo to tam.
Měly jste po pěti vítězných utkáních na šampionátu větší sebevědomí než soupeř?
Hlavně jsme chtěly nastoupit koncentrovaně. Ne jako na zápas s Ruskem, kdy jsme si je nechaly na začátku ujet. To rozhodlo, ten začátek. Sice ve druhé čtvrtině došlo z naší strany k uspokojení. To je taková ta typická česká uspokojenost. Ale ve třetí čtvrtině jsme se dokázaly zkoncentrovat a uvědomit si, že opravdu hrajeme o olympiádu.
