Basketbalisté Nymburka vyhráli první zápas osmifinálové skupiny Eurocupu na horké španělské palubovce 85:83 a slovenský lídr Radoslav Rančík měl pod tímhle senzačním výsledkem zásadní podpis.
Navzdory bolavému tělu, navzdory nezvyklému postu v sestavě, proti obrovsky silnému soupeři. "Celou dobu jsem věřil, že vyhrajeme," řekl Rančík přesně v duchu své povahy bojovníka a hecíře. "Přece nenastupujeme proti nějakým robotům. Vždycky je šance a my navíc umíme proti velkým týmům zahrát."
Jak se vám po takovém úspěchu usínalo?
Celkem dobře, ta vítězná euforie měla svůj efekt. Já si vždy ještě v myšlenkách promítám jednotlivé akce a přemýšlím, co jsem mohl udělat lépe. Radost z výhry jsem měl velkou, zvlášť když to bylo v hale, kde se zrovna moc nevítězí.
Přišel jste při tom promítání myšlenek na něco, co jste mohl udělat lépe? Po takovém výkonu by se chtělo říct, že to ani nejde...
Našel jsem tam rezervy z hlediska obrany. Prakticky celý zápas jsem odehrál na pozici 3, což je pro mě právě v obraně trochu španělská vesnice (Rančík hraje hlavně na pozici 4). Jsem zvyklý na něco jiného, na křídle je o dost rozdílný pohyb.
Kvůli situacím v obraně na vás trenér během utkání několikrát cosi volal a celkem divoce gestikuloval. O co šlo?
Jen se mi snažil vysvětlit, co dělám špatně. V rámci zápasu to bylo naprosto normální.
Zásadním momentem utkání byl začátek poslední čtvrtiny, kdy Bilbao mohutně zahájilo šňůrou 8:0. A v ten moment na vás vyšlo šest trestných hodů v řadě. Jak těžké bylo je v takovém vypjatém momentu proměnit?
Určitě to nebyl snadný úkol. Diváci byli do té doby docela klidní a najednou to v hale hučelo. Když jsem se postavil na tu čáru, říkal jsem si, že jestli první pokus nedám, tak že nás tady sežerou. Ale trefil jsem se a v tu chvíli už jsem věděl, že proměním i ty další pokusy. Dodalo nám to energii a soupeři naopak zavřelo ústa, byl to nesmírně důležitý moment.
Trestné hody následovaly po sérii tří technických chyb běh několika vteřin. Nebyly to pro domácí až příliš přísné verdikty?
Bylo to pro ně trochu drsné rozhodnutí. Ale rozhodčí je varovali a oni stejně protestovali a po prvních dvou technických se toho nevyvarovali znovu. Po těch rozhodnutích se situace na obou stranách uklidnila. Viděl jsem pak rozhodčí, jak mezi sebou komunikují v tom smyslu, že je třeba dát na další podobný verdikt pozor.
Nastřílet v Eurocupu třicet bodů, to musí být výjimečná událost i pro tak zkušeného hráče, jako jste vy.
Jednou jsem za Galatasaray Istanbul nastřílel i 39 (úsměv). Byla to zásluha spoluhráčů a také štěstí. Při jedné střele se mi trojkový pokus odrazil od desky, to byla pěkná haluz. Také jsem házel hodně šestek a trefoval je.
Co může vaše nečekané vítězství v Bilbau znamenat pro další vývoj v osmifinálové skupině?
V první řadě nám zvedne sebevědomí a motivuje nás do dalších bojů. Ale že by z nás rázem byl nějaký favorit? To jistě ne. Utvrdili jsme se v tom, že můžeme zvítězit kdekoliv, což je strašně pozitivní. Podali jsme týmový výkon. Já sice dal třicet bodů, ale to mi fakt bylo jedno, i ostatní zahráli opravdu výborně.
Jak je těžké soustředit se na výkon, když vás trápí zdravotní neduhy?
Člověk se snaží na zápas nějak odblokovat. Někdy ale hraje bolest významný faktor. V poslední čtvrtině mě už pata opravdu hodně brala. Musíte se ale kousnout a dát týmu maximum. Vždy se pak najde volný den na léčbu, ale v den zápasu se musí jít na hranu.
Jakou léčbu jste v poslední době musel podstoupit?
Elektroterapie, rázová vlna, injekce. To všechno kvůli té patě. Ještě tam jsou problémy se zády, to jsem zase byl den před utkáním VTB ligy na kapačkách. Nějaké modřiny a bolavé koleno, to už člověk ani nevnímá.
Jak zatím hodnotíte svůj návrat do Nymburka po několika letech v zahraničí.
Staré koleje. Jen jsem oprášil dres a vběhl zpět do toho systému a koloběhu (smích). V Poděbradech mám klid, můžu myslet na basket.
Z Nymburka jste odcházel jako jeho top hráč a hlavní hvězda. Cítil jste nyní při návratu, že si tuhle pozici teprve musíte získat zpátky?
Na začátku ano. Potřebo val jsem nějaký čas, abych se zapracoval. Trenér mi dal šanci ukázat, že jsem s kvalitou hry neupadl, i když jsem o čtyři roky starší.
Při minulém angažmá jste tu byl sám, teď vás doprovází manželka. Je to rozdíl?
Vůbec se to nedá porovnávat. Není prázdný byt, žena mě vždy přivítá s úsměvem. Navíc čekáme miminko a strašně se těšíme. Pohled na život je rázem úplně jiný.
Už víte, co se vám narodí?
Bude to holčička a podle všeho se bude jmenovat Lorein.
Děcko je nádherná záležitost, ale třeba i zásah do zavedených pořádků. Neovlivní narození dcery třeba vaší koncentraci na sport?
Vím jak to myslíte. Nemyslím si, že by to mohl být nějaký problém. Už jsem zkušený hráč, dokážu si určit čas na odpočinek. Možná budou některé situace o něco těžší, ale nebojím se toho a naopak jsem nadšený, že budu mít dítě.
Takže vás fanoušci brzy potkají na poděbradské kolonádě s kočárkem?
To určitě potkají a už se na to moc těším.
