Semifinálovou střelbu trojek zvládl nejlépe Stanislav Votroubek, hráč Nymburka. Ze dvaceti čtyř možných bodů získal v semifinále osmnáct.
Během minuty museli hráči ze čtyř pozic vyslat pět střel. Každý zásah byl hodnocen bodem, poslední střela z každé pozici byla body dvěma. Na každou střelu tak mají hráči tři sekundy, nepočítaje přesun mezi "palposty".
"Limit minuta na 20 střel? Myslím, že to je docela dost času," přesto vysvětluje Votroubek. "Normálně bývá těch stanovišť pět. Takže během té minuty se to dalo zvládnout v klidu."
Trojkovou střelbu však speciálně netrénuje. "Trojky trénuji jenom v rámci tréninku, když máme střeleckou přípravu," říká Votroubek. "Žádnou speciální přípravu na tuto soutěž jsem ani neabsolvoval."
Finále střelby po první čtvrtině exhibičního zápasu ale Votroubkovi nevyšlo. Připsal si pouhých osm bodů, jeho finálový sok Lamar Butler patnáct. "Asi se projevila trochu únava po těch deseti minutách, které jsem odehrál," zamyslel se po prohraném finále Votroubek.
Porážku ale bral sportovně. Hráči si večer viditelně užívali, legrácek a hecování bylo k vidění opravdu hodně. "Doufám, že se dostanu na hřiště společně s Pavlem Benešem," usmíval se v poločase zápasu Votroubek. "Chtěli bychom dát Radovi Rančíkovi jesle tam a zpátky," chystal se na nymburského spoluhráče v soupeřově týmu.
Radoslav Rančík patřil k největším hecířům celého večera. Televizní moderátor se určitě hodně podivil, když jej během rozhovoru s Pavlem Benešem zasáhla sprška vody. To jen Rančík "pozdravil" svého kamaráda.
"To je takové hecování, k takovýmto utkáním to patří," se širokým úsměvem vysvětloval sympatický Slovák. Nymburský klub měl největší zastoupení v exhibičním večeru a všichni dohromady si uvolněnou atmosféru užívali.
"Nějaká sázka na výsledek vyloženě neproběhla," popisoval Rančík. "Ale během zápasu jsem se se "Šroubkem" Votroubkem hecovali. Vlastně to začalo už v šatně a během zápasu to pokračovalo, bez toho to nejde."
Rančík stejně jako předtím jeho velký kamarád Votroubek ve finále smečování neuspěl. Porazil jej další hráč z Nymburka, Pavel Englický. Rančík dvakrát ze tří pokusů netrefil koš. "Chtěl jsem na finále vymyslet něco nového, protože Pavel má neuvěřitelný výskok a má nádherné smeče."
Přestože si na pomoc pro větší efekt pozval Američany Amese a Butlera, radost z výhry měl Englický. Jeho nádherné smeče oprávněně rozbouřily plnou děčínskou halu.
V utkání nakonec zvítězil český výběr a po dvou porážkách si konečně připsal vítězství. "Chtěli jsme vyhrát, samozřejmě," naoko smutnil Rančík. "Ale zahráli jsme si uvolněný basket a předvedli jsme se divákům. Snad ocenili, že zvolili zrovna nás," zadoufal.
Také Stanislav Votroubek soudil, že se zápas musel divákům líbit. "Hrálo se nahoru dolů, nebránilo se, padlo hodně bodů," vypočítával přednosti zápasu. Přesto si postěžoval, že mu na střelby nezbylo dost sil.
"Ale s ligou se to přesto nedá vůbec srovnávat," kategoricky popřel velké vydání sil. "Hrajeme pro lidi, abychom se jim předvedli, ale s normálním zápasem to nemá mnoho společného. Myslím, že jsme se všichni dobře pobavili."
