Sedmnáctiletou hráčku přivedl do klubu manažer Lokomotivy až z Myjavy. "V Čechách je kvalitnější liga. A v Karlových Varech jsou určitě lepší i tréninky. Na Myjavě mě nic nedrželo, tak jsem odešla," vysvětluje sama hráčka důvod daleké cesty na západ.
Nedrželo?
Jen rodina. Maminka. Jinak nic.
Nebojíte se té vzdálenosti? Mezi Karlovými Vary a Myjavou je to pořádný kus cesty.
Daleko to je. Pokud ale chci být dobrá a v basketbalu něco dokázat, musela jsem takový krok udělat.
Krok je to opravdu dlouhý. Přestup na jinou střední školu, k tomu hrát za dorostenky i ženy...
No, bude to zajímavé (smích). Nějaké zápasy se překrývají, i tak toho mám ale dost.
Na jakou školu chodíte?
Soukromou. Ekonomickou a obchodní.
Tak to vám mohou spoluhráčky pomáhat. Řada z nich studuje stejný směr na vysoké.
Až vystuduju střední, dám se podobným směrem. Kam ale půjdu konkrétně, to zatím nevím.
Znala jste se s některými z karlovarských basketbalistek už před vaším příchodem?
Míšu Ábelovou a Katku Šandorčínovou. Je z košické Cassovie, potkávaly jsme se.
Co jste věděla o týmu?
Jistou představu jsem měla. Detaily jsem ale neznala. Ani jsem do té doby neměla tolik příležitostí k seznámení.
Poprvé jste si s týmem zahrála v přípravě v Německu.
Tam se také rozhodlo, že půjdu do Karlových Varů. Do té doby to nebylo jisté.
Zápas vám tam vyšel?
Hrálo se mi dobře.
Zkusila jste si nejvyšší soutěž už na Slovensku?
Za ženy jsem na Myjavě hrála třetím rokem.
To jste už ostřílená hráčka. Přitom s klubem jste kvůli vašemu věku nemohla ani podepsat profesionální kontrakt.
Podepíšu ho za rok.
