A že by se měl čím chlubit, během své masérské dráhy měl v péči třeba Lukáše Bauera a další lyžařské reprezentanty, zlaté medailistky z mistrovství světa v basketbale žen z USA a nejnověji prvoligové basketbalistky Lokomotivy Karlovy Vary.
Stanislav Salajka má k basketbalu kladný vztah, hrával jej za školu. Potom převážila cyklistika a k tomu ještě atletika. "Dělal jsem skok vysoký a běhy na krátké tratě," vzpomíná. To vše ve škole Truhlářská ve Staré Roli.
Následovaly lyže už jako masér. "Vzal jsem si paní, která byla reprezentantka v běhu na lyžích (pozn. nyní už jeho bývalá žena Jitka Salajková).
Ač nelyžař jsem trávil veškerý čas na lyžích, protože Jitka trénovala děti a já s nimi jezdil jako lékařský doprovod a radil jsem jim," říká Salajka.
V péči měl i hvězdy. "O Lukáše Bauera jsem se staral od jeho brzkých začátků ve Škodě Ostrov, potom přešel díky výsledkům do Slovanu Karlovy Vary. Tam jsem na něm a všech dětech občas zapracoval." Stanislav Salajka tvrdí. "Do patnácti let je to kontraindikace, jen trochu poopravit. Já preferuji strečink a masáž je až za odměnu," přiznává.
Ze Slovanu už byl kousek do reprezentací běžců na lyžích, vždyť na Božím Daru bydlí a trénuje také Miroslav Petrásek. Ten Salajkovi zavolal.
"Kývl jsem, je to něco, když se v branži propracujete až tak vysoko. Začal jsem juniory, juniorky, třiadvacítku až muže. To považuji za svůj vrchol," přiznává Salajka.
Několik let tak jezdil z českou reprezentací běžců na lyžích, většinou světové poháry, mistrovství světa a olympiáda.
Jenomže tu loňskou ve Vancouveru Salajka sledoval jen v televizi.
"Čtyři dny před odletem jsem si vyvrátil koleno na chodníku, když jsem šel přes silnici," vzpomíná na hříčku osudu.
To období bylo náročné, v péči o lyžaře se střídal s kolegou, který ještě dělal cyklistickou reprezentaci. "Já hodně jezdil na letní přípravu a on zase převážnou většinu v zimě." Salajka býval třeba čtrnáct dní v kuse pryč. "Třeba v pátek večer jsem přijel s juniory a v neděli odpoledne jsem jel do Švédska s áčkem," popisuje.
V té době už toho bylo tolik, že nestíhal. Tím pádem si nechal jen muže. A na letošní sezonu už smlouvu nepodepsal. "Mám nemocnou maminku a cítím povinnost věnovat se jí a starat se o ni," vysvětluje.
Chtěl si chvíli odpočinout, ale klid trval pouhých čtrnáct dní. "Byla u mě v ordinaci paní, jejíž dcera hraje basketbal, ptala se, jestli už nikam nepojedu s lyžaři," Druhý den od ní přišla sms, že posílá číslo na pana Malečka, ať se mu ozve. Když spolu mluvili, Maleček přiznal, že o Salajkovi ví už dlouho, ale zároveň věděl, jak je zaneprázdněný a že by byl rád, kdyby s basketbalovým klubem spolupracoval. "Sešli jsme se, domluvili se a funguje to," Ještě předtím měl Stanislav Salajka jiný skvělý basketbalový zážitek.
Během loňského mistrovství světa masíroval vítězné družstvo USA. "Zavolal mi člověk z organizačního výboru MS, že na mě dostal reference a jestli bych nemasíroval americké reprezentantky," Takovou možnost Salajka přijal a dojížděl do Thermalu za Američankami.
Během těchto návštěv nasbíral spoustu zážitků. "Velmi krásných."
Masíroval Američanky
Co se týče práce, domluví se německy, anglicky, italsky, rusky. "Abych se zeptal, kde je to bolí nebo co je třeba udělat, to problém není," přiznává.
V běžné mluvě preferuje němčinu. S Američankami to problém nebyl. "Práce jiná nebyla," Ovšem Salajku překvapilo, že mají jiný přístup třeba ke stravování. "Každá si na pokoj přinesla obrovskou tašku z McDonaldu a rvali to do sebe. Z toho jsem byl trochu překvapen," přiznává.
A pokračuje to dále, stejná je i Yolanda Paige, co hraje za Lokomotivu. Při práci s americkou reprezentací bylo Salajkovi sděleno, že mají rády razantnější masáž, a to byl nápor na fyzičku. "Mají obrovské nohy a já si vždy říkal: jedny kýty za čtyři záda. Opravdu když je udělám velmi poctivě, tak jsou za čtvery záda," popisuje. Další jsou obrovské boty a s tím souvisí, že mají velmi dlouhé prsty na nohou.
Stanislav Salajka, masér bysketbalového týmu - BK Lokomotiva Karlovy Vary.
"Ona měla stejně velké prsty na nohou jako já na rukách. To jsem se začal strašně smát," líčí Salajka. Když jí to vysvětlil, tak se smáli společně a navíc i lidé za velkou louží. "Když jsem ji dělal, měla na hrudi notebook a komunikovala s rodinou v Americe, pořád to otáčela a měli z toho všichni strašné vánoce."
Už při první návštěvě Thermalu se Salajka ve dveřích střetl s jednou Brazilkou. "Té jsem byl kousek nad pas." Za chvíli z výtahu vylezla Ruska. "Horní hranu výtahu měla po ramena." A v Americe se tím bavili. "Přišel malý, vousatý a dělal masáž."
K tomu se vkrádá otázka, když opečovával Američanky, komu Salajka fandil ve finále? "Samozřejmě našim," vyhrkne. I když druhý den po finále mu známí volali s gratulací k vítězství. "Ne, ne přátelé, já fandil našim děvčatům, že jsem se dostal k této práci, není důležité.
Fandit našim je základ." Ač dá se říct naprosto rozdílné sporty, letní a zimní, mají hodně společného. "S lyžaři jsem poznal kus světa, všechno jsou zážitky, každé má své specifikum, nepreferoval bych nic."
Nakonec přece jen zjihne. "Možná malinko mistrovství světa ve Varech," vzpomene Salajka. Jedním dechem ovšem dodává, že i s lyžaři absolvoval několik vrcholných světových podniků. "Nepopsatelný pocit je, když český sportovec vyhraje, vlajka jde nahoru, hraje se hymna. Být přímo na místě, stát pod tím stožárem." V televizi zprostředkovaně to nikdy není takový pocit jako naživo přímo na místě. "Zážitky jsou ve mně, mám spoustu fotek, a to je pro mě důležité."
I z cest má Salajka spoustu zážitků. "Strašně se mi líbí severské země. Pro mě je nej Norsko, potom Švédsko, Finsko. A to nejen co se týče přírody, ale i lidí," uvádí masér. Nikdy se nesetkal, že by ho někde odbyli.
Ovšem má to i proti, taková činnost zabírá nesmírnou spoustu času. "Je velmi náročné kombinovat to s rodinou, prací. Je to o toleranci," přibližuje koníčka, jímž je masírování sportovců, Stanislav Salajka. Práce v civilním životě má spoustu, jezdí k němu lidi z Prahy, Plzně, Tachova, Chebska, Sokolovska, Mostu a dalších míst. "Já se opravdu nenudím," K tomu nyní kombinace s prvoligovým basketbalem žen Lokomotivy.
"To je taky docela zážitek, dát to nějak dohromady. Holky jsou nyní strašně rozsekané," líčí. Třeba Hrabáková si z posledního utkání na VŠ přivezla vykloubené rameno, tak se to pořád tejpuje, aby dohrála sezonu, nebo Pospíšilová má výron, a to se také pořád tejpuje. "Je ještě pár zápasů, tak to zkusíme zdravotně dohrát a dát je dohromady."
Péče o basketbalistky Lokomotivy je individuální. "Podle potřeby, musím to kombinovat s mojí ordinací a rodinou," říká. Buď tedy basketbalistky jej navštíví přímo v ordinaci, nebo dojede Salajka za nimi. "Dá se řešit i po telefonu, řeknu jim, jak a co s tím mají dělat," vysvětluje.
Během prvoligového zápasu supluje také doktora a je k dispozici pouze v akutních případech. "Všechno pořešíme před zápasem, a pokud je problém, tak řešíme ihned. Po zápase si řekneme, co je vše třeba udělat s aktuálním stavem, další dny už to řešíme konkrétně." dodává Stanislav Salajka.
