Tři zápasy, tři výhry a pohodlný postup ze skupiny dál. Černohorky byly spolu s Litvou prvními dvěma týmy šampionátu, které prošly do osmifinále. V kombinaci s tím, že postup Černé Hory vůbec nebyl vydřený, se tým kolem kapitánky Jeleny Škerovičové postaral o největší překvapení dosavadního průběhu mistrovství.
Leccos se ostatně dalo tušit už po úvodním utkání s domácím Polskem, jež balkánským vyslankyním podlehlo 53:70. Na palubovce to místy vypadalo, že se hostitelky v myšlenkách "zasekly" při úvodní minutě ticha za zesnulou legendu Malgorzatu Dydekovou a kvůli tomu se vůbec nedostaly do zápasu. Černohorky toho dokonale využily.
"Vyhráli jsme nad nervózními Polkami naprosto zaslouženě," glosoval po utkání černohorský trenér Miodrag Baletič a jeho polský kolega Dariuzs Macijewski musel sklesle přiznat: "Na Černohorky jsme prostě neměli. Mají tolik vynikajících individualit! Věděli jsme to, ale nedokázali jsme se s tím vypořádat."
Jestliže výhra Černé Hory nad Polskem byla překvapením, pak vítězství v následujícím duelu se Španělskem (66:57) znamenalo naprostou senzaci. Úspěch Černohorek nesnižuje ani fakt, že se jejich soupeřky z Pyrenejského poloostrova musely obejít bez kapitánky Valdemorové, jež odpočívala kvůli svalovým problémům.
Výhrou 76:64 nad kvalifikantem z Německa Baletičovy svěřenkyně jen potvrdily první místo v základní skupině, z níž si do osmifinálové fáze přenášejí čtyři body. Před zahájením osmifinálových bojů navíc vedou tabulku skupiny F.
Jak to, že se nováčkovi z Balkánu na šampionátu tolik daří? Tak především: Černohorky si svou pouť šampionátem užívají a basketem se vyloženě baví. O dalším důvodu hovořil polský trenér po vzájemném utkání: skvělé individuality v čele s kapitánkou Škerovičou, která je ve třiceti letech na vrcholu. Velice dobře ji znají fanoušci brněnského Frisca, za nějž Škerovičová nastupovala v posledních dvou sezonách.
Spolu s kapitánkou se na raketovém vzestupu z divize B až mezi šestnáct nejlepších týmů Evropy výrazně podílely i veteránka Milka Bjelicová či Jelena Dubljevičová, jež má ve svých čtyřiadvaceti letech za sebou už pět sezon v zahraničí. Dodnes se o ní zdá hráčkám pražského USK, jimž Dubljevičová zejména v předminulém ročníku Euroligy zle zatápěla.
Největší hvězdou Baletičova týmu je však dáma s číslem šest. Anna De Forgeová, pětatřicetiletá rodačka z michiganského městečka Iron Mountain s bohatými zkušenostmi z WNBA. Do národního týmu Černé Hory ji přivedla kapitánka Škerovičová, která se s De Forgeovou potkala během společného angažmá v polském klubu Wisla Can-Pack. Obě hráčky k sobě mají blízko nejen na palubovce.
Výrazné individuality v černohorské reprezentaci spojuje jedna věc: mimořádná láska k vlasti. Láska ke státu, který před měsícem oslavil teprve páté výročí svého vzniku. Černá Hora je jedním ze sedmi nástupnických států někdejší Jugoslávie a hráčky jsou na samostatnost své země hrdé. Kapitánka Jelena Škerovičová o tom v rozhovorech s médii mluví snad ještě častěji než o basketbalu.
"Jsem moc pyšná na to, že můžu být součástí reprezentace Černé Hory. S národním týmem máme šanci předvést Evropě naši hru a ukázat všechny naše možnosti," prohlásila Škerovičová po postupu na mistrovství Evropy, kterého se Černohorky dočkaly hned na první pokus. A na turnaji zatím září.
To však nemusí být z velkého basketbalového představení jménem Černá Hora všechno. Kromě ženského družstva se totiž na letošní evropský šampionát, jenž se uskuteční v září v Litvě, při první příležitosti kvalifikoval i mužský národní tým. A pokud se nechá ženskými kolegyněmi při cestě svým turnajem inspirovat, není vyloučené, že nás čeká černohorská pohádka číslo dvě.
