Možná mohl být Jan Veselý trochu rozladěný, že si cenu pro nejužitečnějšího hráče série místo něj přebíral parťák Mirotič. Pivot s tradičním střeleckým rukávem na pravici hrál především v rozhodujícím duelu výborně, nasázel 19 bodů a těžil z báječné spolupráce s krajanem Tomášem Satoranským.
Místo toho loučícího se španělského spoluhráče laškovně poplácal po hlavě a pořádně mu zatleskal. Konečně vypadali, že si basketbal užívají. Celou sezonu se to přitom o české dvojici tvrdit nedalo.
Veselý a Satoranský slaví s Barcelonou titul ve španělské basketbalové lize |
Jenže play off je přistihlo v parádní pohodě, a tak třeba během včerejšího dne hlásal titulek na webu španělské ligy: „Vesely, el factor X!“ Překlad asi není potřeba.
Trefně shrnul scény z úterního madridského večera televizní expert Michal Ježdík. „Je málo takto elitních týmů, za které hrají dva špičkoví reprezentanti, a navíc jsou jeho lídry,“ podotkl. „Pro český sport je skvělé, že něco takového můžeme sledovat. Smekám!“
Tomáš Satoranský (vpravo) z Barcelony bráněný Nigelem Williamsem-Gossem z Realu Madrid
A sledovat Barcelonu bylo možné doslova. Veřejnoprávní kanál vysílal všechny její zápasy v domácí soutěži, jeden ze soukromých zase střetnutí euroligová. I to celkem dobře ukazuje, jak výjimečné je spojení Satoranský a Veselý, byť jejich sport za fotbalem či tenisem v oblibě mezi Čechy stále výrazně zaostává.
Bartoň: Satoranský a Veselý tvoří pilíře Barcelony, Krejčí potřebuje hrát |
Třebaže už touhy po NBA opustili, pro tuzemskou basketbalovou scénu jsou oba neskutečně důležití. Mají po třicítce, ale ani tak ještě reprezentaci definitivní sbohem nedali.
Když jsem se Satoranského loni v září po vyřazení na EuroBasketu ptal, jestli náhodou neodehrál v dresu národního týmu poslední zápas, byl pořádně zaskočený. „Ještě jsem mladý, abych na takové věci myslel.“ Po tiskové konferenci pak na chodbě berlínské haly rozesmátý halekal na trenéra Ginzburga: „Koukej, tenhle chlápek už mě posílá do důchodu!“
Vít Krejčí
Leč přiznejme si: donekonečna hrát nebudou. A pak přijde pořádný problém nejen pro reprezentaci, ale pro celý mužský basketbal.
Kdo bude lákat pak? Díky komu budou televize usilovat o drahá práva na zahraniční soutěže? Neztratí taková snaha smysl?
Vít Krejčí zápolí o stabilní místo v NBA marně, navíc sáhl by po něm vůbec některý z elitních evropských celků? Ondřej Hanzlík a Richard Bálint jsou sice nadaní, ovšem k úrovni a respektu, jemuž se napříč Euroligou těší Satoranský s Veselým, mají zatraceně daleko.
Další velké talenty byste hledali marně, domácí liga jich příliš neprodukuje, kvalitní střední generace kolem pětadvaceti reprezentaci chybí.
Až jednou hvězdná dvojka skončí, basketbal bude muset hledat nové cesty, jak si udržet popularitu.
