Hvězda české ligy Mitchell: sběratel bot i rekordů se jménem rapera

V Česku září nová basketbalová hvězda. Kwamain Mitchell je první rok v Evropě, hned láme rekordy NBL a je hlavní hybnou silou vzestupu Ústí nad Labem. Stejně jako jiní Američané sní o NBA. Dočká se angažmá v nejlepší soutěži světa už příští rok?

Když se v roce 1989 v Milwaukee narodil, na hudebním nebi zářil raper Kwamain. Po 24 letech už je z něj "stará škola", zato ústecký basketbalista Kwamain Mitchell, jehož rodiče podle rapera pojmenovali, je teď ve sportovním světě moderna.

A nový rekordman. 37 body nedávno odrovnal USK Praha, víc v jednom zápase v letošní NBL nikdo nedal. Mitchell vede téměř o 100 bodů (průměr 21,24 na zápas) i celkovou střeleckou tabulku a táhne Ústí na pozice, o kterých se mu dlouho jen snilo.

Po letech bitev o záchranu Sluneta toužila aspoň po play-off, ale jestli to takhle půjde dál, může z toho být i finále! "Určitě o tom přemýšlím. Byla by to velká pocta pro město, dostat se do finále s Nymburkem!" zasnil se nový fenomén Mitchell, více než důstojný nástupce klubové ikony Thada McFaddena.

37 bodů v jednom zápase, úctyhodné číslo. Dal jste někdy víc?
Tohle bylo nejvíc. A jestli to je můj nejlepší zápas? Asi ne úplně nejlepší, hrál jsem třeba důležitější. Ale bodově mi žádný takhle nevyšel.

Když zápas proti USK nebyl váš nejlepší, který tedy?
Nejlepší, co jsem kdy zažil, byl zápas za univerzitu v St. Louis. Vysílala to ESPN a vyhráli jsme mojí střelou v poslední vteřině.

Jak si užíváte ústeckého angažmá a rekordů?
Ze začátku jsem si zvykal na evropský styl, každý den to znamenalo přijít na trénink a tvrdě makat. Spoluhráči mi vyšli ve všem vstříc, snažili se mi co nejvíc pomoct, abych zapadnul a zvykl si. A trénink se vyplatil, dostal jsem se do fazony a teď se snažím udržet ji co nejdéle.

A jak dlouho vás udrží Ústí, když máte takovou formu?
Můj sen je hrát NBA. Co jsem se bavil s agentem, tak pokud budu takhle hrát, mohl bych se dostat do letní ligy, co je vždy před sezonou NBA. Pak se uvidí. Ale Španělskem či Francií bych určitě nepohrdnul, jsou to dobré ligy.

V první desítce střeleckých rekordů letošní NBL máte tři zápisy. Kam ještě můžete posunout ten váš absolutní výkon?
Do každého zápasu jdu s tím, že není důležité, kolik dám bodů, ale jestli tým vyhraje. Daří se mi, tak to beru na sebe, ale hlavní je vyhrávat, a ne lámat rekordy.

Vždy jste býval střelec?
Dříve spíš najížděč. Najížděl jsem do koše a přihrával, hledal pozice pro své spoluhráče. Ale pracuju na sobě a časem se to prostě vyvinulo takhle. Zapracoval jsem na střelbě z dálky, z jumpu, a teď je asi těžké mě bránit (smích).

Určitě i díky vaší rychlosti a mrštnosti. Trénoval jste tyhle dovednosti nějak speciálně?
Je to spíše o přístupu, každý trenér by měl vědět, jak tyto dovednosti rozvíjet, pak je jenom na hráčích, jestli dají tréninku pokaždé 100 a víc procent. Mojí největší zbraní jsou právě asi rychlost a ovládání balonu, naopak rád bych ještě zlepšil střelbu z velké vzdálenosti. Vždy je na čem pracovat.

To jistě, ale pokud udržíte tuhle výkonnost, budete hlavním aspirantem na nejužitečnějšího hráče roku v NBL.
Každému to proběhne hlavou, když má takovou fazonu, jednou už jsem byl Hráčem roku v NCAA. Ale zase tak důležité to není. Když jsem po zápase s USK dělal rozhovor, řekli mi, že jsem nejlepší střelec soutěže, a já to ani nevěděl. Přišel jsem si do Ústí udělat jméno, zapracovat na své kariéře. Ale to je až na druhém místě. První je samozřejmě týmový úspěch.

V Evropě jste poprvé, jak se vám líbí v Ústí?
Hezké město. Ze začátku to bylo tady tvrdé, přijdete do cizího města, neumíte jazyk. Ale pak jsem začal chodit s kluky do obchodních center, na bowling, zajel jsem do Prahy. Nádhera, ale i Ústí je pěkné.

Jste tu sám, nechybí vám rodina?
Přítelkyně mě tu navštívila, ale samozřejmě mi chybí. Snad se rozptýlím trochu o Vánocích. Se spoluhráči Keithem Steffeckem a Austinem Emersonem možná projedeme nějaká města v Evropě. Paříž, Amsterdam.

Dočetl jsem se, že vaší zálibou jsou boty. Kolik máte párů?
Tady asi 15, doma kolem 40 párů. Hlavně sportovní.

Takže kdybyste nebyl basketbalistou, byl byste třeba prodavačem bot jako Al Bunda v seriálu Ženatý se závazky?
Ten seriál znám a líbí se mi, ale boty bych asi neprodával. Možná bych spíš pracoval pro moji oblíbenou značku Nike v marketingu, který jsem vystudoval na univerzitě.

Chybí vám tady v Česku něco v běžném životě?
Hlavně fast foody. Máte tu McDonalds, KFC, ale u nás je jich daleko víc. Je to jídlo, které mám rád. Vím, že to není úplně zdravé pro sportovce, ale ne všechno je tak škodlivé, jak se říká. Někde dělají třeba dobré sendviče, a když se to jí s mírou, je to o.k.

A co tradiční české jídlo?
Zkoušel jsem knedlíky a chutnaly mi. A pivo taky (smích).

Kromě basketbalového umu zaujmete i vaším jménem Kwamain. Víte, proč vám ho rodiče vybrali?
Když jsem se narodil, byl slavný raper Kwamain a podle něj mě maminka pojmenovala. Kwamainovu hudbu znám, ale už je to spíše "old school," osobně mám daleko radši například rapera jménem Drake. Ale na své jméno jsem pyšný!

Týmový hráč, žadná one man show. Přitom absolutní lídr

Když se v létě rozjel do Ameriky hledat posily, nebyl kouč ústeckých basketbalistů Martin Stavěl tak bláhový, aby doufal, že najde takový klenot. A přece přivezl Slunetě Kwamaina Mitchella, momentálně jasně nejužitečnějšího hráče NBL, jenž vytáhl Ústí ze dna do špičky. "Výběr Američanů je vždy loterie, to vám řekne každý kouč i manažer. A v případě Mitchella to vypadá, že v té loterii zatím vyhráváme," usmívá se Stavěl.

Jestli je to loterie, pak Mitchell je jednoznačně milionový jackpot. Loni se Sluneta strachovala o záchranu v NBL, letos je pevně usazená v elitní šestce a troufá si na boj o medaile. "Kouč Martin Stavěl odvedl nadstandardní práci. Kwamain je kluk, který se nám povedl. Výjimečný hráč, lídr týmu i celé NBL," smeká ústecký generální manažer Tomáš Hrubý.

Kwamain Mitchell (uprostřed) se spoluhráči z Ústí nad Labem

"Jsme opravdu rádi, že ho tady máme. Je výjimečný po všech stránkách, i po lidské. Dokazuje to v každém zápase, i když tlak je na něj větší a větší. Vezme na sebe střelu, když musí, umí přihrát. Dává trojky, doskočí, jezdí. Není to taková ta klasická americká one man show, je týmový. Ale zároveň absolutní lídr ve všem. Ten kluk je jinde."

A toho si jistě brzy začnou všímat i šéfové týmů ze zvučnějších soutěží, než je česká. "Pokud vím, tak zatím kolem něj nikdo nekrouží. Ale lidi se o něm baví, jeho výkony jsou nadstandardní. Je teprve první rok v Evropě, uděláme vše proto, aby tady zůstal. Byli bychom sami proti sobě. Sezonu jsme začali famózně, absolutně nad očekávání," hřeje Hrubého.

Jistě to není jen díky Mitchellovi, daří se i dalším posilám. Ale výkony prťavého rezehrávače ční nade všemi a dávají zapomenout na klubovou ikonu McFaddena. "Byl tu přes tři roky, zaslouží si být legendou. Mitchell ho dohání mílovými kroky, ale asi bych nepolemizoval, kdo je lepší. " Ať ten, či ten, o medaile Ústí bojuje až s Mitchellem.