Dnes večer povede tým do čtvrtfinále proti domácím Turkyním.
V Burse jste hrály téměř bez podpory fanoušků. Už jste v Ankaře stihly zaznamenat zájem o basketbal?
Ještě jsme nebyly v hale. Ale když jsme v televizi viděly, jak hrajou Turkyně, hala byla docela plná. Lidi přijdou.
Nebojíte se Turků, kteří jsou někdy vůči soupeřům až nepřátelští?
Tohle je basketbal, ne fotbal. Až tak to neprožívají. Rozhodně je příjemnější hrát před plnou halou.
Hrajete až poslední čtvrtfinále, od půl deváté večer vašeho času.
To je strašně pozdě. Nejste unavení, ale celý den nemáte co na práci.
Jak se zabavíte?
Hrajeme kostky. Čteme si. Hitem je tu Dan Brown. Já čtu Pavučinu lží. Je to napínavé.
Co si před zápasem neodpustíte?
Je snídaně, pak máme trénink, po obědě spánek. To je náš rituál.
Máte další zvyk pro štěstí?
Jedna slečna dostala oslíka, tak ho bere s sebou na lavičku.
Jaké jsou Turkyně soupeřky?
Strašně zarputilé. Nevzdají to, ani když prohrávají o patnáct bodů. A taky jsou drzé. Mají vteřinu a vystřelí. Střílí trojky dva kroky za čárou trojky. S ničím si nedělají hlavu.
To může být vaše výhoda, ne?
Ale když všechno dají, tak se těžce brání.
Jak na ně?
Máme výškovou převahu, a když nám tam něco spadne a budeme pořádně bránit, tak je musíme přehrát.
Ovšem máte za sebou lehčí skupinu A. Je to výhoda, či nevýhoda?
Výhoda je v tom, že jsme hrály pět lehčích zápasů a hrálo dvanáct holek. Námaha se rozložila. Ony odehrály pět velice těžkých zápasů.
Připouštíte si, že by postup do semifinále nemusel vyjít?
Turkyně jsou určitě těžký soupeř. Jestli se zblázní, neudrží je na řetězu nic. Ale doufám, že to klapne.
