Satoranský je šéf, obrana fungovala. Co ukázal start basketbalistů

  • 4
Šanghaj (Od našeho zpravodaje) - Pár minut po zážitcích z kategorie životních křídelník Jaromír Bohačík s úsměvem prohodil: „Na to, že jsme mistrovství světa ještě nezačali, máme hrozně dobrou náladu.“

Svým způsobem se nepletl. Česko samozřejmě už úvodní zápas na šampionátu v Číně odehrálo, podlehlo Američanům 67:88.

Ale šlo o jednotlivost v rámci většího celku - tak jsou reprezentanti nastaveni v myslích již od chvíle, co se loni dozvěděli, že právě proti ikonickému celku USA zahájí skupinu E v Šanghaji. Byla to show, ať už kvůli některým trikům vítězů či pro srdnatost poražených. A dál?

„Myslím, že do dalších zápasů nám to neukázalo vůbec nic, protože žádný tým tady na turnaji nebude to, co Američani,“ soudí Bohačík. „Musíme se připravit na úplně jiný styl basketbalu. Tohle je za námi, šampionát začíná.“

Strategie se zdá rozumně zvolená.

Do chvíle, než se americké omluvenky nerozrostly do obřích rozměrů, se i optimisté právem báli debaklu.

Prohra o 21 bodů normálně bývá pro sebevědomí dost drsná, jenže Bohačík oprávněně kontruje: „S týmem, který je možná nejlepší na světě, není tak hrozná.“

Amerika je ztělesněním individualismu ideově i basketbalově. Nyní přichází návrat do sportovní reality, místo neustálých nájezdů jeden proti jednom zase přijdou na řadu šachy s míčem, signály, hra detailů.

A v úterý proti Japonsku se ukáže, zda se Češi mohou porvat o postup.

Možné trumfy? Na prvním místě je číslo osm. Tomáš Satoranský prožívá šťastné období ve všech směrech, a kdo si jej pamatuje třeba z utrápené premiérové sezony v NBA, smeká. Kombinace výdrže, dřiny a touhy po úspěchu z něj učinila opravdové eso, borce ryzí mezinárodní kvality. K tomu přidává vlastnost, již sám hodnotí následovně: „Umím dělat ostatní kolem sebe lepšími.“

Satoranský na hřišti je jako dynamo, Češi s ním srší energií. Naučil se, že i zámořští basketbaloví polobohové jsou ve skutečnosti jen lidmi v dresech s teniskami na nohou. Když nedá pár střel, nehroutí se, místo toho promění další. Tak hraje šéf.

On sám pak vidí na prvním - a ne zcela vypovídajícím - čínském duelu jiné klady.

„Na co můžeme být hrdí a co nám nejvíc pomohlo, byla naše obrana,“ řekl český rozehrávač. „Dobře jsme je přebírali. Myslím, že neměli nic úplně jednoduchého.“ Češi se svědomitě vraceli, nezaostávali v doskakování. „Na tom a na bojovnosti určitě můžeme stavět. Teď to pro nás vlastně začíná,“ řekl Satoranský.

Technicky vzato půjde o bleskový turnaj, o dva duely ve třech dnech: v úterý Japonsko, pauza, ve čtvrtek Turecko. Ale i v takto krátkém časovém úseku je zatím zbytečné dívat se dál na příštího soupeře; soudě podle premiéry Turků to může být klidně větší šichta než proti identitu hledajícím Američanům.

„Dostali jsme vzkaz: Vítejte ve velkém světě. Turci to tu můžou klidně celé vyhrát,“ uklonil se za poražené Japonce dlouhán Nick Fazekas. „Dostali jsme lekci. V přípravě jsme porazili i silné Němce, ale kdo ví, jestli hráli na sto procent. Turecko ano. A byl to skok na vyšší level.“

Šlágr proti obhájcům zlata přinesl Česku klady, pořád však pouze dílčí. Proti USA bylo cílem udržet se v utkání s hlavami nahoře, prožít nezapomenutelné. „Byly to trochu malé Vánoce,“ říkal Bohačík.

Příště naopak půjde o výhru za každou cenu. Až ta bude znamenat skutečně rozbalený dárek.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž