Skoro všechno – sestava, domácí hala a výsledky nevyjímaje – je v Brně nové.
V polovině podzimu, když byly v Česku zavřené haly a sport stagnoval, vytáhli basketbalisté v Brně na venkovní plácek nářadí na kruhový trénink a dávali si do těla na čerstvém vzduchu.
Bušení palicemi do pneumatik, skákání po bednách, práce s lany nebo prosté zvedání činek nejen zocelilo jejich kondici, ale zafungovalo i jako teambuilding.
Tenhle tým to potřeboval.
Po loňské sezoně, která pod Špilberkem skončila dalším zklamáním a umístěním nad dnem ligové tabulky, se v létě sešel skoro kompletně proměněný.
„Tehdy (během uzavření sportovišť) jsme byli rádi za cokoliv. Udělali jsme si venku takovou crossfitovou tělocvičnu a zároveň nám to dalo možnost společně se scházet. Já jako nový hráč to pociťuji každým dnem víc a víc, že se stmelujeme. Pomáhají nám i výhry. Hodně nám dalo i právě to venkovní cvičení,“ ohlédl se zpět Šimon Puršl, jeden z nových mužů v brněnské sestavě trenéra Lubomíra Růžičky.
Mužstvo se dalo dohromady tak dobře, že aktuálně drží sérii čtyř výher v řadě (v sobotu se ji bude snažit prodloužit v Kolíně) a patří mu třetí místo v nejvyšší soutěži.
Bušení palicemi do pneumatik, skákání po bednách, práce s lany nebo prosté zvedání činek nejen zocelilo jejich kondici, ale zafungovalo i jako teambuilding. Tenhle tým to potřeboval.
Loni byli Brňané taky třetí – ale od konce. A aby nebylo symboliky čísla tři málo, vyrazilo z Brna na poslední reprezentační akci hned trio hráčů: Šimon Puršl, Richard Bálint a Radek Farský. První dva jsou v týmu noví.
Trenér Růžička, který s velkým zápalem dokáže o basketbalu mluvit dlouhé hodiny, si na otázku, zda v takový zlom věřil, vystačí s jedním slovem: „Ano.“
„Naše cesta je správná. Přebudovali jsme kádr, podepsali jsme české reprezentanty, nové smlouvy jsou dlouhodobé. To v Brně nebylo zvykem. První sezonu lze brát jako budovatelskou, ve druhé se už o něco snažíte a v té třetí sklízíte plody. To je vize, kterou se náš klub nakazil, a pokrok je výborný,“ řekl Růžička, pod jehož vedením je brněnský tým ve druhém roce narýsované tříletky. Pomáhají mu k tomu i izraelští spolumajitelé, na jejichž popud přišel například jako čerstvá posila bulharský reprezentant Aleksandar Janev.
Doplnil enklávu nových tváří, mezi nimiž jsou vedle Puršla a Bálinta také Viktor Půlpán nebo Američan Javion Blake.
„My neoperujeme nějak zázračným rozpočtem, ale ohromně jsme ho zefektivnili. Než mít devět průměrných hráčů, tak máme čtyři excelentní a zbytek mladých. Dobrou práci jsme také udělali při angažování posil ze zahraničí. Cizinci nám přinášejí jiný styl basketbalu,“ dodal Růžička.
Jeho práci zdobí statisticky nejlepší obrana v lize, inkasující v průměru lehce přes 73 bodů na zápas. Růžička přiznává, že to byla jedna z prvních věcí, do které se s novou sestavou pustil.
Momentka z utkání Brno - Olomoucko.
„Je to velké klišé, že z dobré obrany vychází dobrý útok, ale je stále platné,“ usmívá se. „Kromě toho obrana buduje dobré vztahy mezi hráči, že se jeden může spolehnout na druhého. Pak si vyhoví i v útoku,“ říká kouč.
Reprezentant Puršl ví, jak to v mužstvu pod Růžičkovou taktovkou chodí. „Kolikrát nejsme nadšení z toho, kolik toho na nás nakládá, ale zpětně si to vyhodnotíme jako prospěšné,“ připouští, že přijmout maximalistické Růžičkovy požadavky není snadné.
„Musel jsem si na něho zvyknout, poznat ho. Neznám ale nikoho v české lize, kdo by o basketbalu věděl tolik co on. Na tréninku nám vysvětlí nějakou situaci, a hned k tomu přidá, kdo to tak v Evropě hraje. Ví, na čem je nejlepší v daném čase zapracovat. Trenér Růžička je workoholik. Věřil jsem, že se Brno zvedne, když jsem za ním šel,“ hlásí Puršl.
Růžička ho vedl už dva roky ve Svitavách. Odtud se napřed loni do Brna stěhoval kouč, za ním šel letos hráč.
Zapravdu jejich práci dal vzájemný zápas obou soupeřů ve čtvrtek. Růžičkův současný tým ho vyhrál nad Růžičkovým bývalým týmem 88:75.
„Kdybych se o přestupu rozhodoval v květnu, kdy tady nebyli skoro žádní hráči a na papíře tým ještě nebyl hotový, asi bych se taky rozhodoval jinak. Já jsem ale nabídku dostal v půlce léta. Už tu byl Viktor Půlpán, o němž vím, jak výborným hráčem je. Viděl jsem zde potenciál. Byl jsem si vědom toho, že z třetího místa ve Svitavách můžu jít někam, kde nebudeme tak vysoko, ale věřil jsem v dlouhodobý plán. My máme na to hrát horní příčky tabulky,“ míní Puršl.
Nic tato slova neprověří lépe než nejbližší týdny. V prosinci jedou Brňané do Nymburka nebo do Děčína, s Nymburkem hrají dva dny před koncem roku i doma. Pak mohou čísla zase vypadat jinak.
Ostatně ale plán není dvouletý. Pořád je zde ještě jeden rok rezerva.
