Jedině Brazilky se v roce 1994 dokázaly vklínit mezi dvě země, jež vyhrály mistrovství světa žen: Sovětský svaz a USA. A čtyři hráčky nynějšího týmu tu slávu zažily.
Mezi nimi i Janeth, srdce týmu s čelenkou ve vlasech. "Je nejzkušenější. Starší, ale vede tým, uklidňuje ho," říká Zukeranová.
Byla to pro Brazílii zlá zpráva, když si sedmatřicetiletá Janeth v pondělním zápase s Kanadou poranila nohu. "Trochu doufáme, že se staré kosti blbě hojí," říkala kapitánka Hana Machová.
Střelkyně Eva Vítečková se přidala: "Pomohlo by nám, kdyby nehrála." Nejspíš se jim to nesplní. Zraněná brazilská basketbalistka dávala místní sportovní televizi rozhovor, i když ji odnášeli na vozíku z haly.
A tak je to před zápasem, o poločase, po něm... S trochou nadsázky se dá říct, že na těchto dvanácti Brazilkách šampionát vlastně stojí.
"Brazílie nám slíbila plné arény. Ale s výjimkou zápasů domácích je návštěvnost velmi nízká," žehral Patrick Baumann, generální sekretář Mezinárodní basketbalové federace.
Brazilky však jdou za úspěchem. Odpouštěly si angažmá ve WNBA, aby se mohly připravovat s národním týmem. Přestože většina z nich pochází ze Sao Paula či okolí, bydlí v hotelu. A to i když mají maličké děti, jako třeba Adrianinha. Potomky mají s sebou. "Brazilské týmy dají na soustředění," říká Zukeranová.
Jsou usměvavé, vstřícné. A pro Češky, které s nimi nikdy nehrály, ne úplně neznámé. Iziane třeba hrála v uplynulé sezoně v pražském USK. "Je rychlá, najíždí a střílí za tři. Ale v obraně není tak silná, toho bychom mohly využít," říká její spoluhráčka z USK Michaela Pavlíčková.
"Míša Uhrová zase zná z Ružomberku Alessandru. Říkala, že je zákeřná," líčila Markéta Mokrošová. A taky jsou živelné a citové. "Po každém koši dávají ruce nad hlavu, jako by vyhrály," říká Pavlíčková.
Brazilky si ve skupinách poradily s Koreou, Litvou a Kanadou, těsně zdolaly Argentinu, o bod prohrály se Španělskem a podlehly silné Austrálii. "Hrajou jako na horské dráze," říká Zukeranová. Teď se ukáže, kam je ta dráha doveze.
