Před zápasem svůj tým na zápas se Slovankou pečlivě připravoval. "Jen doufám, že se nám podaří přenést to do zápasu. Míváme s tím problémy," dodával s obavami.
Oprávněně. Znovu se mu vyplnily. "Holky měly úplně mrtvé nohy. Nechtěly hrát. Dát do zápasu věci, které běžně zvládají v tréninku."
K hodnocení taktiky se karlovarský kouč ani nedostal. Zaostala za prostou vůlí po vítězství. "Je to už druhý zápas po sobě. Soupeř může být lepší a přehrát nás, pokud mu ale umožníme dát koš, kdykoli si zamane, je to špatné. Tak hrozně na tom ve hře jedna na jednu zas nejsme, aby si k tomu ještě soupeřky přidávaly bod za faul."
Snad kromě přestěhování z Chomutova do Tábora, Slovanka ničím nepřekvapila. "Hrála jednoduše, výkon zakládala na hře jedna na jednu," všiml si trenér karlovarské Lokomotivy.
Jediné, s čím si jeho tým dokázal poradit, byly podle něj rychlé protiútoky soupeřek. "V začátku jsme vytáhli obranu. Kromě dvou chyb, které jsem v zápase udělali, jsme soupeře do žádných brejků nepustili. Zápas se rozhodoval při postupných útocích."
Ani s šedesáti nastřílenými body nebyl trenér Lokomotivy spokojený. "Když se daří střelba, lépe se pak brání," uvědomoval si. "Všechny hráčky na perimetru měly mínusovou užitečnost. To nechápu. S tím se nedá vyhrát."
Zápas se Slovankou mohl Lokomotivu znovu vrátit do horních pater tabulky. Míst, která chtěl klub před sezonou okupovat. Místo toho se po polovině základní části krčí na opačné straně.
