„Velmi dobře kontroloval naši hru,“ pochvaloval si přínos veterána nymburský kouč Kestutis Kemzura, když hodnotil úterní výhru 77:71 nad Oldenburgem v Eurocupu.
Bylo to stručné vyjádření, ale velmi výstižné. Welsch málem neslezl z palubovky, s téměř 37 minutami byl nejvytíženějším hráčem zápasu. Navíc na postu rozehrávače, na němž v létě výrazně pomohl i české reprezentaci.
„Moc jsem si neuměl představit, že někdy budu prvním rozehrávačem nároďáku,“ smál se Welsch v létě, když se mu to v kvalifikaci o Euro jako křídlu přihodilo. Jako druhý Čech po Jiřím Zídkovi si zahrál NBA, pak úspěšně působil ve Španělsku, ale v posledních sezonách na západě Evropy už trochu tápal. Předloni se vrátil do Nymburka, bylo to sousto pro média, jenže na hřišti nedokázal ustálit formu.
I po loňské sezoně se spekulovalo, zda s ním Nymburk prodlouží kontrakt. Prodloužil a nelituje.
Welsch je lídrem, užívá si hru, kouč na něj spoléhá. Zatímco Radoslav Rančík v podobném věku trochu ztrácí pozici, ta jeho je nyní v Nymburce dominantní.
„Pořád mám na hřišti dost sil. Nymburský klub jsem si oblíbil, spoluhráče, fanoušky i město. Snad se nám ještě podaří naplnit některé ambiciózní cíle,“ přeje si.
Sám pro to nyní odvádí skutečně maximum.
