A ono opravdu není.
V neděli třinecký stadion zahřívá slunce na příjemných 23 stupňů. Fanoušci jásají, do ocelářského města se dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek vrací po sedmi letech.
Stejně jako tehdy volí start na dvoustovce. A ve finále na alternativní trati dobíhá v čase 23,94.
Hejnová má za sebou nejturbulentnější období kariéry. Před měsícem po půlročním experimentu odešla od německého kouče Falka Balzera a vrátila se k Daně Jandové. Trenérce, se kterou v osmé třídě s atletikou začínala.
Německý pokus nevyšel
Vše začalo loni v říjnu. Hejnová se tehdy po čtyřech letech rozešla s Daliborem Kupkou. Mužem, který z ní v sezoně 2013 udělal slečnu Neporazitelnou, se kterým se dvakrát stala mistryní světa a kvůli jehož náročným tréninkovým metodám také dvě sezony pro zranění skoro vynechala.
I proto se rozhodla pro změnu.
Vydala se ji hledat do německého Hofu za Falkem Balzerem. Ten jí sliboval zlepšení rychlosti, která Hejnové vždycky trochu chyběla. Odmala měla úžasný cit pro rytmus, dokonalou techniku i vytrvalost, jen v absolutní rychlosti to občas nebylo ono.
Změna se vyplatila, v březnu získala v Bělehradu na kontinentálním šampionátu svou první medaili v hale na čtvrtce. „Je vidět, že nám to spolu funguje. Snad se to projeví i v létě,“ doufala.
Atletické rekordyNárodní rekord ozdobil mistrovství republiky atletů v Třinci: čtvrtkař Pavel Maslák vylepšil vlastní výkon na dvoustovce na 20,46 sekundy, čtyři roky starý čas zlepšil o tři setiny. „Škoda, mohlo to být lepší. Ale v zatáčce foukal vítr proti a trochu jsem to přepálil, v konci mi pak docházely síly,“ řekl Maslák. Rekord šampionátu výkonem 21,61 metru překonal koulař Tomáš Staněk. Juniorská národní maxima padla díky Nikole Bendové na dvoustovce (23,38) a Amálii Švábíkové v tyči (450). |
Jenže na soustředění v Tenerife se opět po roce ozvala bolavá achilovka. „Potřebovala jsem s ní dojíždět v Čechách k fyzioterapeutům, o nichž vím, že mi pomůžou a budou o achilovku pečovat,“ vysvětlovala česká překážkářka.
Tady však u Balzera narazila. Trenér byl přesvědčen, že stejné péče se jí dostane i v Německu, k čemuž ovšem nikdy nedošlo. „A to se mi nelíbilo. Myslel si, že budu v pohodě, ale já věděla, že můžu podobně jako loni ztratit celou sezonu. Bylo jasné, že se nedomluvíme,“ řekla Hejnová.
Po půlroce v zahraničí se tak vrátila do českého prostředí. K trenérce, která z ní kdysi udělala mistryni světa.
Někteří mi i vykají
Hejnové bylo šestnáct, když pod dohledem Dany Jandové poprvé vládla světu v kategorii do 17 let. Od jablonecké trenérky se vydala k Rychlým holkám Martiny Blažkové, přes Kupku se dostala k Balzerovi, aby se nyní kruh u Jandové uzavřel.
„Chtěla jsem někoho, kdo mě zná, bude mi naslouchat a bude i mým kamarádem,“ vysvětluje Hejnová.
To všechno u Jandové v Jablonci našla. Vrátila se do prostředí, ve kterém vyrůstala. „Je to pro mě tak trochu návrat do mládí,“ přiznává. Kolem sebe má teď kolektiv, který k ní s úctou vzhlíží. „Někteří mi i vykají, na což nejsem zvyklá,“ zasměje se. „Ale oni se rozkoukají a bude to fajn.“
Právě rodinná atmosféra Hejnové pomáhá v cestě za třetím titulem mistryně světa v řadě.
Odrazila se z ní i ke skvělému času 54,50, který zaběhla hned při svém prvním venkovním startu sezony na Diamantové lize v Eugene. „To jsem nečekala, bylo to jen o desetinu pomalejší než v mé nejlepší sezoně 2013,“ vykládala.
Do srpnového světového šampionátu v Londýně, kde Hejnová získala svou jedinou olympijskou medaili, má ještě dost času zapracovat na vytrvalosti, aby jí nechyběly síly v poslední stovce, jako se to stalo ve čtvrtek na Diamantové lize v Římě (55,27).
„Zuzka se mi vrátila jako vybroušený diamant. My teď zkusíme její výkonnost posunout tak, aby získala medaili z mistrovství světa, o které tak sní, a aby do závodu nastupovala s vědomím, že zase může vyhrát,“ říká Jandová.
Povede se to staronové dvojici?
