On překonal skokem na 890 centimetrů lidské limity, ona dobyla čtyři zlata a získala si sympatie světa svatbou přímo v Mexico City. A oba se teď navzájem chválí. "Cítila jsem, jak se tehdy lámou dějiny," říká Čáslavská o Beamonově "skoku do 21. století".
Co jste mu po tolika letech řekla?
Že ho stále obdivuji a že jsem si vzpomněla na jednu kouzelnou chvíli. Když v Mexiku skočil takový rekord, neměli na to měřící zařízení a museli někde sehnat úplně obyčejný klasický metr a doměřovat to. A když výsledek ohlásili, byl úplně v extázi, skákal tam. Nikdy na to nezapomenu.
Cítila jste výjimečnost okamžiku?
Ohromně jsem to vnímala, to musel každý. Byl to fantastický výkon a já byla přímo na stadionu – už jsem měla po závodech, tak jsem tam trochu relaxovala.
Beamon sám tvrdil, že Mexiko prožívalo hlavně vaši svatbu. Nemluvilo se spíš o něm?
Byl to prostě fenomenální výkon. Bylo důležité, že existoval nějaký limit, on ho překonal a navíc ještě o tolik. Tolik dalších let ten jeho rekord platil... V tom to bylo bezprostřední. My v gymnastice děláme jedno nářadí, pak druhé, třetí, pořád dáváme body dohromady. On se rozeběhl, skočil – a jak se říká: mistr přišel, udělal a odešel.
Byl Beamonův příjezd jedním z důvodů, proč jste se vypravila do Ostravy?
Byla jsem nadšená, když jsem se to dozvěděla. Ale fůra kamarádů už mě prosila, abych ho tady pumpla o podpis. Tak ho budu muset někde ještě požádat.
Beamon tu vyprávěl, jak má kapelu, vymýšlí design oblečení...
… je velice akční. Já jsem mu ani nestačila říct, že jsem takový éro, že jsem teď ležela přes měsíc v nemocnici se zraněnou páteří, protože jsem lezla přes plot. Ztratila jsem klíče od branky, byla půlnoc, tma. Já bych to zvládla bez úhony, jenže jsem šlápla na suchou větev a ta praskla. Kdo mě zachránil? No já sama! Pak mě odvezli do Motola, byla jsem tam i u pana Koláře.
Napadá vás nějaká chvíle se sportem, která na vás zapůsobila tak jako Beamonův skok?
Já si myslím, že tohle bylo absolutně dominantní. Opravdu dominantní. Kdybych měla říct něco ze současnosti, hodně na mě zapůsobili naši loni v Londýně. Bára Špotáková, Kulhavý, Svoboda, Ondra Synek... To byli takoví moji koně. To jsem měla až slzy v očích, když hrála naše hymna.
Setkání s Beamonem po letech bylo plné emocí. Kterou z hvězd byste ráda potkala nyní?
Možná toho Bolta. Štěpán Škorpil mu loni v Ostravě ukazoval moji knížku a on mi tam napsal věnování. Škoda, že tu na Zlaté tretře není, ale musí se připravovat, je to rozumný krok. Usain trošku jako by stagnoval, musí to velice systematicky dohnat.
